‹ Zpět  Vpřed › 

Tabule 10

 

Desátá tabule představuje konjunkci. První obraz ukazuje na miskách vah na jedné straně sůl naznačenou hvězdou, na druhé síru označenou květem, který je tvořen středem (coeur) a sedmi okvětními lístky. Jsou to proporce vztahu. Muž na tuto květinu vylévá tekutinu uzavřenou v láhvi. Toto je merkur. V druhé ruce drží jinou nádobu plnou astrálního ducha, aby ji náležitě použil. Žena všechny tyto produkty vkládá do baňky (matras) s dlouhým hrdlem. Připomeňme zde však, co jsme řekli ohledně role ženy v Díle: Dva působci personifikovaní tímto způsobem představují samotné matérie a rozličné náčiní, které je provází, vypovídá o jejich stavu exaltace. LA DIXIEME PLANCHE représente la conjonction. La première figure expose, dans les plateaux d’une balance, d’un côté, le sel indiqué par l’étoile, de l’autre le soufre désigné par une fleur qui, avec le cœur, forme sept pétales. Ce sont les proportions du rapport. Un homme verse sur cette fleur un liquide enfermé dan un flacon. C’est le mercure. II tient, de l’autre main, un autre récipient plein d’esprit astral pour l’utiliser selon le cas. La femme place tous ces produits dans un matras à long col; mais qu’on se rappelle ici ce que nous avons dit du rôle de la femme dans l’Œuvre: les deux agents personnifiés de la sorte sont les matières elles-mêmes, et les divers accessoires qui les accompagnent déclarent leur état d’exaltation.
V druhém řádku umělec pečetí baňku Hermovou pečetí (sceau d’Hermès)1. Vkládá její hrdlo do plamene lampy, aby přivedl sklo zpět do těstovitého a tažného stavu. Poté ji musí opatrně táhnout, aby ji ztenčil do kýženého bodu, za současného ujištění se, že nevznikla žádná štěrbinka, skrze niž by mohl uniknout duch kompostu. Jakmile vše dospělo až sem, a poté, co je sklo odstřihnuto, obrátí tu část, která lne k nádobě, zpět na sebe, aby tak vytvořil silnou ucpávku. Dnes může být tato operace uskutečněna snadněji s plynovým [hořákem] pomocí dmuchavky. Někteří velmi zruční praktici používají ještě dokonalejší automatizovaný postup. Ať už je nakonec použitá jakákoliv metoda, vloží se pak vejce do athanoru a začíná vaření. A la seconde rangée, l’artiste scelle le matras au sceau d’Hermès. Il en présente le col à la flamme d’une lampe, de manière à ramener le verre à un état pâteux et ductile. Il doit l’étirer ensuite avec précaution de manière à l’amenuiser au point voulu, tout en s’assurant qu’il ne se produit aucune capillarité par ou pourrait s’échapper l’esprit du compost. Les choses en étant là, après avoir sectionné le verre, il en renverse sur elle-même la partie adhérente au matras pour en former un épais bourrelet. Aujourd’hui, cette opération s’exécute très facilement au gaz, à l’aide du chalumeau. Quelques praticiens, d’une habileté consommée, emploient un procédé automatique d’une plus grande perfection. Enfin, quel que soit le moyen adopté, l’on place ensuite l’œuf dans l’athanor et la coction commence.
O athanoru nebudeme říkat nic. Mutus Liber ukazuje jeho podobu i vnitřní uspořádání. Philaletha ho důkladně popisuje. Ke slovům těchto autorů přidáme pouze tuto důležitou poznámku: Konstrukce pece je částečně alegorická a je třeba se hodně dozvědět o řízení ohně a režimů Díla. Nous ne dirons rien de l’athanor. Le Mutus Liber en présente la forme et les dispositions intérieures. Philalèthe le décrit soigneusement. Nous n’ajouterons aux dits de cet auteur qu’une remarque importante: la construction du fourneau est en partie, allégorique, et il a beaucoup à y apprendre au point de vue de la conduite du feu et du régime de l’Œuvre. 
Co se toho posledního týče, bude užitečné následovat [knihu] Tajné dílo hermetické filosofie připisovanou d’Espagnetovi a příhodně uvedenou, protože se tam nachází zodiak filosofů2. En dernier lieu, l’Ouvrage secret de la Philosophie d’Hermès, attribué à d’Espagnet et cité avantageusement, sera utile à suivre, car on y trouve le Zodiaque des Philosophes.
Poslední obraz této tabule svědčí o tom, že konjunkce byla završena: Slunce s Lunou jsou sjednoceny. Práce poskytla požadované barvy. Jsou zde společně spojeny v kruhu, zpočátku černém, pak bílém a nakonec žlutém a červeném. Výsledný produkt, jak je vyjádřeno číslicemi, multiplikuje deseti[násobně]. La dernière figure de cette planche démontre que la conjonction est opérée: le Soleil et la Lune sont unis. Le travail a donné les couleurs requises. Elles sont ici synthétisées dans un cercle d’abord noir, puis blanc et enfin jaune et rouge. Le produit obtenu multiplie par dix, comme l’énoncent les chiffres.

Poznámky:

Srovnej s Fulcanelli. Tajemství katedrál. Praha: Trigon, 1992, str. 174: „Již několikráte jsme řekli, a opakujeme to znovu, že veškerá práce Umění směruje k tomu, aby byl vyzískán merkur, nesoucí ohlášené znamení. Toto znamení, starými autory nazývané Pečetí Hermovou, Solí Mudrců (Sel místo Scel - „pečeť“) - což způsobuje zmatek v myslích hledajících - je značkou a otiskem Všemohoucího, jeho signaturou, dále Hvězdou Mágů, polární Hvězdou atd.“

Dujols má pravděpodobně na mysli §137 této knihy, který ve francouzském překladu (ovšem z roku 1970) začíná slovy: Le Zodiaque des Philosophes t'enseignera à chercher les époques de la Pierre („Zodiak filosofů tě naučí hledat období Kamene“). V latinském originále je ale napsáno: Tempora Lapidis quaerentem philosophorum signifer docebit („Toho, kdo hledá [časová] období Kamene, poučí znamení filosofů“), přičemž slovo signifer doslova znamená „nesoucí znamení“, nikoli zodiak. Srovnej také s poněkud volným českým překladem d’Espagnet, Joannes, „Arcanum Hermeticae philosophiae opus“, §137, in Trigon, sv. 4, 2002, str. 299: „Kdo se chce poučit o časových termínech Kamene, může se opírat o filosofy a jejich znamení, která se objevují v průběhu Díla a podle nichž lze celé Dílo posuzovat.“

‹ Zpět Vpřed ›