‹ Zpět Vpřed ›

Tabule 4

 

Čtvrtá tabule ukazuje, jak se provádí shromažďování flos coeli1. Plátna jsou natažena na kolících, aby zachytila nebeskou rosu. Dole muž se ženou provádí kroucení, aby vymačkali božský likvor, který padá do velké mísy připravené pro tento účel. Nalevo je vidět beran, napravo býk. LA QUATRIEME PLANCHE montre comment s’opère la collection du flos coeli. Des draps sont tendus sur des piquets pour recevoir la rosée céleste. Au-dessous, un homme et une femme en opèrent la torsion pour en exprimer la divine liqueur, qui tombe dans un grand vase disposé à cette fin. A gauche, on voit le Bélier; à droite, le Taureau.
Tento flos coeli způsobil špatným suflérům utrpení ducha. Někteří na něj nahlíželi jako na nějaký druh magického působení. Pro tyto je magie jakousi nadpřirozenou silou získanou za pomoci duchů, dobrých či zlých. Jiní, více realističtí a bližší pravdě, v něm rozpoznali ranní rosu. Ve skutečnosti je flos coeli nazýván vodou dvou rovnodenností, z čehož bylo odvozeno, že je získáván na jaře a na podzim, a že je směsí těchto dvou tekutin. Někteří, věříce, že jsou moudřejší, chodili tento tajemný produkt sbírat z jistého druhu řasy nebo lišejníku, jehož běžným názvem je nostoc. Etteilla, jehož hodnota je zřejmě lepší nežli jeho pověst, ve svých Sedmi odstínech filosofického Díla získal, zdá se, jistý uspokojivý výsledek s obdobným mechem. Avšak jeho spisek je třeba číst s dobrými brýlemi. Le flos coeli a mis à la torture l’esprit des mauvais souffleurs. Les uns y ont vu une sorte d’influx magique, car pour ceux-là, la magie est une puissance surnaturelle acquise par le concours des esprits, bons ou mauvais. Les autres, plus réalistes et plus rapprochés du vrai, y ont reconnu la rosée matinale. Le flos coeli est appelé, en effet, l’eau des deux équinoxes, d’où l’on a déduit qu’il s’obtient au printemps et a l’automne et est un mélange des deux fluides. Certains, se croyant plus avisés, allaient recueillir ce mystérieux produit dans une sorte d’algue ou de lichénoïde dont le nom vulgaire est le nostoc. Dans les Sept Nuances de L’Œuvre philosophique, Etteilla, qui valait peut-être mieux que sa réputation, semble avoir obtenu quelque résultat satisfaisant d’une mousse analogue; mais il faut lire son opuscule avec de bonnes lunettes.
Rosekruciáni se podle svědectví Thomase Corneilla (1625 – 1709), dobrého hermetika, jehož bratrem byl velký dramatik2, sami nazývali Bratry vařené rosy (Frères de la Rosée cuite)3. Nicméně Philaletha si pohrdavě dobírá sběrače rosy a dešťové vody nehledě na to, že abbé de Vallemont4 rozpoznal některé z jejích ctností. Les Rose-Croix s’appelaient les Frères de la Rosée cuite, au témoignage de Thomas Corneille, bon hermétiste ainsi que son frère, le grand tragique. Néanmoins, Philalèthe raille dédaigneusement les collecteurs de rosée et d’eaux de pluie, dans lesquelles, nonobstant, l’abbé de Valmont reconnaît quelque vertu.
Je na každém studentovi, aby si učinil názor podle vlastního soudu. Není však pochyb o tom, že tajný působce nazývaný „nebeská mana“ hraje v díle významnou roli. Au disciple de se faire une opinion d’après son propre jugement. Mais il est hors de doute qu’un agent tenu secret, dit « Manne Céleste », joue un rôle important dans le travail.
Musíme ve vší upřímnosti prohlásit, že beran a býk na tabuli, kteří jsou vždy považováni za znamení zodiaku, pod nimiž se má sbírat flos coeli, nemají k těmto astrologickým znamením žádný vztah. Beran je Hermés Kryoforos5, jenž odpovídá Jupiterovu Amonovi, a býk, jehož rohy vykreslují srpek, atribut Diany a Isis, která je ztotožňována s krávou, milenkou Jupiterovou, je Lunou filosofů. Tato dvě zvířata zosobňují dvě přirozenosti Kamene. Jejich sjednocení tvoří azim6 egypťanů. Je to biblická Ašima7, hybridní monstrum představující orichalkum8, mosazný (laiton) nebo bronzový (airain) přímorožec (oryx)9, Falarisův bronzový býk10, býček ze zlata nebo z chrysokalu11 (v této souvislosti je zajímavé připomenout, že Helvetius napsal pojednání o alchymii pod názvem Vitulus aureus – Zlatý býček), což samozřejmě nemá nic společného s Mannheimským similorem12 a je spíše něco jako melchior13. Řekněme to stručně, je to elektrum básníků;  je však důležité tomuto slovu rozumět, neboť obsahuje magické arkánum. Philaletha učí, že hermetické zlato je v jistém ohledu podobné obecnému zlatu. Můžeme k tomu dodat, že podle mytologie kámen, který Saturn pozřel, se nazýval betulus, což je stručně řečeno stejné slovo jako vitellus, latinský název pro tele a pro žloutek vajíčka. Jeho hieroglyfem bylo těsto nekvašeného chleba. Kněží na březích Nilu se nikdy nedotýkali obětních chlebů ostrými nástroji z ocele nebo ze železa, to považovali za svatokrádež. Odtud i dnes živý starodávný zvyk lámání chleba. Podobně i v katolickém obřadu celebrující rozděluje hostii červenou paténou. Všechno toto slovíčkaření skrývá rumělku mudrců neboli filosofický amalgám merkura, zlata a stříbra umění zpevněného pomocí flos coeli. Nous devons déclarer, de bonne foi, que le Bélier et le Taureau de la planche, qu’on prend toujours pour les signes du Zodiaque sous lesquels on doit recueillir le flos coeli, n’ont aucun rapport avec les symboles astrologiques. Le Bélier est l’Hermès Criophore, qui est le même que Jupiter Ammon; et le Taureau, dont les cornes dessinent le croissant, attribut de Diane et d’Isis, qui s’identifient avec la vache l’amante de Jupiter, est la Lune des philosophes. Ces deux animaux personnifient les deux natures de la Pierre. Leur union forme l’Azim des Egyptiens. L’Asimah de la Bible, monstre hybride désignant l’orichalque, l’oryx de laiton ou d’airain, le taureau de Phalaris ou de bronze, le veau d’or ou de chrysocale [Il n’est pas hors de propos de rappeler ici que Helvetius a écrit un traité d’alchimie sous le titre de Vitulus aureus (le Veau d’Or).] qui diffère, certes, du similor de Mannheim et tient en quelque sorte du mechior. Enfin, pour tout dire, c’est l’électrum des poètes; mais il faut bien entendre ce mot qui renferme l’arcane magique. Philalèthe enseigne que l’or des hermétistes est, en certain point, semblable à l’or vulgaire. Nous ajouterons encore que, suivant la Mythologie, la pierre dévorée par Saturne s’appelait betulus, qui est, en somme, le même mot que vitelus, nom latin du veau, et que vitellus, est le jaune de l’œuf. La pâte des azymes en était l’hiéroglyphe. Les prêtres des bords du Nil ne touchaient jamais aux pains du sacrifice avec un instrument tranchant d’acier ou de fer: ils en faisaient un cas de sacrilège. De là cette ancienne coutume, encore en usage, de rompre le pain. De même, dans le rite catholique, l’officiant sectionne l’hostie avec la patène de vermeil. Toute cette logomachie cache le vermillon des Sages ou l’amalgame philosophique du mercure, de l’or et de l’argent de l’art, rendu indissoluble par le flos coeli.
Nikoliv bez překvapení se dozvídáme, že býčí zápasy jsou dramatickým ztvárněním Velkého Díla. Všechny hry mají hermetický původ. Červená kokarda, kterou zvíře nese a k níž je připojena cena udělovaná vítězi, je obrazem růže filosofů. Nejdůležitější je být dobrým matadorem. Navíc, podle španělské tradice, „aby člověk získal přístup k vládě, musí triumfovat nad býkem“ – nad mystickým býkem samozřejmě. Takové vítězství poskytuje „rytířství“, pravou urozenost, totiž vědy a následně i žezlo. Z toho důvodu byli za Ludvíka XIII vůdcové kabaly titulováni jako „matadoři“. Tento rod nezaniknul, třebaže zmizel a je nezvěstný. On apprendra, non sans surprise, que les courses de taureaux sont une figuration dramatique du Grand Œuvre. Tous les jeux ont une origine hermétique. La cocarde rouge que porte l’animal, et à laquelle est attachée une prime accordée au vainqueur, est l’image de la Rose des philosophes. La grosse affaire, c’est d’être un bon Matador. Aussi, d’après la tradition espagnole, « pour accéder au Gouvernement, il faut triompher du taureau » - le taureau mystique, évidemment. Cette victoire conférait la « chevalerie », la vraie noblesse, celle de la Science, et par conséquent le sceptre. C’est pourquoi, sous Louis XIII, les chefs de la Kabbale d’Etat étaient surnommés les « Matadors ». L’espèce n’est pas éteinte, bien qu’effacée et inapparente.

Poznámky:

Flos coeli – „květ nebes“. Srovnej s řeckým ἄνθεμον – květina. Viz Fulcanelli. Příbytky filosofů. Praha: Trigon, 1996, díl I., str. 247.

Pierre Corneille (1606 – 1684) – francouzský dramatik, básník a lyrik.

Viz Fulcanelli. Tajemství katedrál. Praha: Trigon, 1992, str. 127.

Pierre Le Lorrain (1649 – ?) – francouzský fyzik, numizmatik a literát.

Kryoforos (κριοφόρος) – doslova „ten, kdo nese berana“. Hermovo přízvisko. Hermes Kryoforos představoval také dobrého pastýře. Obraz dobrého pastýře se objevuje i v křesťanství.

Zdá se, že Dujols čerpá u Calmeta, viz následující poznámku.

Viz 2Kr 17,30. Viz také Calmet, Augustin. Dictionnaire Historique, Critique, Chronologique, Géographique de la Bible. Heslo: ASIMAH.

Orichalcum (ὀρείχαλκος) – Legendární kov nebo slitina kovů neznámého složení. Slovo je odvozené z řeckého ὄρος (hory) a χαλκός (měď, kov, bronz). Latinský přepis aurichalcum pak znamená „zlatá měď“.

Přímorožec – sudokopytník žijící ve východní Africe podobný antilopě.

10 Falaris (Φάλαρις) (cca 570 – 554 př. o. l.) – tyran města Akragas (nynější Agrigento) v Sicílii. Byl znám svou nelidskou krutost. Kromě pojídání kojenců je mu připisováno mučení v bronzové soše býka. Zavíral do něj oběti a pod býkem nechal rozdělat oheň. Křik zaživa pálených obětí pak měl připomínat býčí řev. Falarise sesadil až Telemachus, který ho nechal v tomto bronzovém býku upálit.

11 Chrysocale – Slitina neznámého složení. Předpokládá se, že se jedná o slitiny mědi, zinku a cínu v různých poměrech, které mají vzhled zlata.

12 Similor – složenina latinského similus (podobný) a francouzského or (zlato). Jedná se o napodobeninu zlata – slitinu mědi a zinku.

13 Melchior – slitina mědi s niklem; případně mědi, niklu a zinku. Slitina dobře odolává korozi. Díky niklu má na rozdíl od bronzu nebo mosazi stříbrnou barvu.

‹ Zpět Vpřed ›