‹ Zpět Vpřed ›

Tabule 6

 

Šestá tabule je pokračováním páté. Nemělo by zůstat bez povšimnutí, že tyto operace jsou vždy vykonávány mužem a ženou symbolizujícími dvě přirozenosti. Vnější působení těchto činitelů naznačuje vnitřní činnost těchto těl působících jedno na druhé. Na prvním obrazu hraje ženský působce pasivní roli a mužský působce aktivní roli. Tento je sírou, tamten je měsícem. LA PLANCHE SIX est la continuation de la cinquième. On remarquera que les opérations y sont toujours effectuées par un homme et par une femme symbolisant les deux natures. L’action extérieure de ces agents indique le travail intérieur des corps réagissant l’un sur l’autre. Dans la première figure, l’agent féminin joue un rôle passif, et l’agent masculin un rôle actif. Celui-ci est le soufre; celle-là, la lune.
Člověk se bude chtít bez pochyby dozvědět, čím je tato tajemná síra, o níž filosofové neustále mluví, aniž by ji jmenovali. Je to síra kovů. Tajemství Umění sestává z extrakce mužského těla, aby mohlo být sjednoceno s ženským tělem, což předpokládá jejich předchozí dekompozici. Zdá se, že současná věda to považuje za absolutně nemožné. Velcí chemikové osmnáctého století v komunikaci adresované akademickým sborům prokázali, že tato operace je proveditelná, a že ji realizovali. Máme v rukách nádhernou síru stříbra získanou obdobným způsobem, která se velmi blíží tinktuře mudrců. Avšak dosažení takového výsledku vyžaduje jistou praxi a důkladnou znalost minerální říše.  On désirera savoir, sans doute, quel est ce soufre mystérieux dont parlent toujours les philosophes, sans autrement le désigner. C’est le soufre des métaux. Le secret de l’art consiste à l’extraire des corps mâles pour l’unir aux corps femelles, ce qui suppose leur décomposition préalable. La science actuelle semble considérer ce fait comme une impossibilité absolue. De grands chimistes du XVIIIe siècle ont démontré, dans des communications adressées aux corps académiques, que l’opération est réalisable et qu’ils l’avaient réalisée. Nous avons en mains un magnifique soufre d’argent obtenu par un moyen analogue et qui se rapproche beaucoup de la teinture des Sages. Mais, pour arriver à ce résultat, il faut une certaine pratique et une connaissance approfondie du règne minéral.
Buďte na pozoru před autory, kteří mluví o drceních, dekantacích a separacích docílených tím, co nazývají „zručným kouskem“ (tours de mains)1. Manuální práce nepřispívá k výsledkům jinak, než na způsob kuchaře připravujícího svou pot-au-feu2. Jakmile jsou ingredience vloženy do hrnce, voda vaří tento kompost, přivedený k požadované teplotě vnějším ohněm. Jakmile je dokončeno vaření, zbývá už jen vyjmout produkty a použit je podle formule. Avšak jakýkoliv předčasný zásah je škodlivý a zhatí Dílo. Défiez-vous des auteurs qui parlent de broyages, de décantations, de séparations obtenues par ce qu’ils appellent des « tours de mains ». L’action manuelle ne concourt aux résultats qu’à la façon d’une cuisinière préparant son pot-au-feu. Lorsque les ingrédients sont dans la marmite, l’eau cuit le compost, portée à la température requise par le feu extérieur. La coction achevée, il n’y a plus qu’à extraire les produits et à les employer suivant la formule. Mais toute intervention intempestive est préjudiciable et nuit à l’Œuvre..
Zejména musíme upozornit na obraz představující hermetickou růži (la rose hermétique) získanou předchozími sublimacemi. O tomto by mohlo být řečeno mnohé. Všechny alchymistické traktáty nejsou ničím jiným nežli „Románem o růži“3 a to jak doslovně tak i obrazně. První umělcova starost spočívá v oddělení pravdy od klamu. To utváří a formuje hermetickou literaturu. Nous devons signaler tout particulièrement la figure représentant la rose hermétique obtenue par les sublimations précédentes. Il y aurait ici beaucoup de choses à dire. Tous les traités d’alchimie ne sont que des « Romans de la Rose », au propre comme au figuré. Le premier soin de l’artiste consiste à y faire la part du vrai et du faux. Celui-ci domine et constitue la littérature hermétique.
Co je to rosa (Rosée)? Je to květ filosofického stromu, který zvěstuje ovoce. Strom filosofů je tedy vegetativním merkurem; růže je pak výkvětem metalické mízy uvedené do pohybu vnějším ohněm, který excituje vnitřní oheň těl. Avšak staří mluví o dvou různých ohních (deux feux différents) přidělených této funkci. Žák proto musí vzít v úvahu, že kromě přirozeného ohně existuje jiný působce nazývaný stejně, a že tento tajný oheň je fermentem kovů, který v díle hraje roli analogickou kvasnicím v pekařově těstě. Nechť ale přidání tohoto nového elementu netrápí mysl synů vědy. Tak, jako jsou kvasnice vyráběny z moučky a z okyselené vody, je i ferment kovů produktem síry a merkura, uměním přivedený do náležitého stavu. Proporce jsou analogické těm užívaných u pečení chleba.  Qu’est-ce que la Rosée ? C’est la fleur de l’arbre philosophique qui présage le fruit. Or, l’arbre des philosophes est le mercure végétale; la Rose est donc l’efflorescence de la sève métallique mise en mouvement par le feu extérieur, qui excite le feu interne des corps. Mais les Sages parlent de deux feux différents dévolus à cette fonction. Le disciple doit donc penser qu’il existe, en dehors du feu naturel, un autre agent ainsi dénommé, et ce feu secret est le ferment des métaux, qui joue dans le travail un rôle analogue à celui du levain dans la pâte du boulanger. Mais que l’adjonction de ce nouvel élément ne trouble pas la pensée du fils de science. De même que le levain est fait de farine et d’eau acidifiés, le ferment des métaux est un produit du soufre et du mercure, amenés par l’art à l’état convenable. Les proportions sont analogues à celles employées pour la panification.
Naše tabule nám ukazuje druhou menší růži a třetí ještě menší. Existuje vůbec více růží? Ano i ne. V principu tam jsou dvě růže, v závislosti na tom, jestli člověk pracuje pro zlato nebo pro stříbro, ale v podstatě existuje pouze růže jedna. Přesto Mutus Liber zobrazuje tři, dobře definované. Tak je to správně; avšak tyto jsou jedna druhé dcerou, to znamená tři rozdílné síly. Ohledně režimu vaření Philaletha učí, že se postupně získává bílá růže, kterou nazývá Luna; žlutá nebo šafránová růže; a červená neboli dokonalá růže. Nepoužíváme přesnou terminologii autora, mluvíme však natolik jasně, abychom byli dobře pochopeni. Notre planche nous montre une seconde rose plus petite, et une troisième encore moindre. Y aurait-il plusieurs roses? Oui et non. Il y a deux roses en principe, suivant qu’on opère pour l’or ou l’argent; et, au fond, il n’y en a qu’une. Cependant, le Mutus Liber en présente trois, bien déterminées. C’est exact; mais elles sont filles l’une de l’autre, c’est-à-dire à trois puissances différentes. Dans le régime de la coction, Philalèthe enseigne qu’on obtient d’abord la rose blanche, qu’il nomme la lune; la rose jaune ou safran; la rose rouge ou parfaite. Nous n’employons pas la terminologie exacte de cet auteur; mais nous parlons assez clairement pour nous bien faire entendre.
Získání růží odvisí od putrefakce. Putrefakce umožňuje povstat sledu barev. První je černá; tato je klíčem k ostatním. Bez černé není žádná putrefakce; a bez putrefakce není žádná transformace. Nastane-li podobná nehoda, je to proto, že látky ve styku nemají požadované kvality nebo jsou špatně připravené. Ohledně zbývajícího viz Philalethu a vyber si z něj pouze, co je ryzí. L’obtention des roses est subordonnée à la putréfaction. La putréfaction donne lieu à une succession de couleurs. La première est la noire; elle est la clef des autres. Pas de noir, point de putréfaction; et sans putréfaction, nulle transformation. Si semblable accident venait à se produire, c’est que les matériaux mis en contact n’ont pas les qualités voulues ou sont mal préparés. Voir Philalèthe pour le reste et n’en prendre que la fin.

Poznámky:

Viz Fulcanelli. Příbytky filosofů. Praha: Trigon, 1996, díl I., str. 40 (zde je tours de main překládáno jako „zručnost“) str. 119 (překládáno jako „fortel“); str. 237 (překládáno jako „zručná obratnost“); díl II, str. 32 (překládáno jako „zručnost“); str. 52-53 (překládáno jako „fortel, obratnost, zručnost“); str. 165 (překládáno jako „zručná obratnost“)

Pot-au-feu – doslova „hrnec na ohni“. Francouzské označení velmi oblíbeného dušeného hovězí.

Román o růži – středověké básnické dílo, jehož autorem je Jean de Meung (1240-1305).

‹ Zpět Vpřed ›