‹ Zpět Vpřed ›

Tabule 7

 

Sedmá tabule je velmi důležitá, ale je těžké jí porozumět. Vidíme zde čtyři malé trojúhelníky1, které naznačují dříve vysvětlené korespondence. Přicházíme však k delikátní operaci, neboť je to zde, kdy Saturn pohltí své dítě. LA SEPTIEME PLANCHE est très importante, mais elle est difficile à comprendre. Nous retrouvons ici les quatre petits triangles qui indiquent les rapports déjà expliqués; mais nous arrivons à une opération délicate, car c’est ici que Saturne dévore son enfant.
Známe báji o Saturnovi a Jupiterovi. Co je to Saturn a co Jupiter? Chemické názvosloví, které se objevuje u autorů, vás seznámí s kovy odpovídajícími těmto dvěma jménům. My však se vší upřímností upozorňujeme, že Saturn a Jupiter mudrců nejsou totožní s těmi profánních chemiků. Buďme na pozoru a nepřistupujme rovnou k instalatérskému nebo klempířskému svařování. Nepracujeme se surovými materiály, a třebaže jsou všechny vypůjčeny z rodiny kovů, jsou pro dílo vhodné pouze poté, co byly podrobeny přípravě, která je činí „filosofickými“. On connaît la fable de Saturne et de Jupiter. Qu’est-ce que Saturne et qu’est-ce que Jupiter? La nomenclature chimique, qu’on trouve chez les auteurs, vous fera connaître à quels métaux conviennent ces deux noms. Mais nous ferons remarquer, en toute conscience, que le Saturne et le Jupiter des Sages ne sont pas les mêmes que ceux des chimistes profanes. Qu’on y prenne garde, et que l’on n’aille pas faire de la soudure de plombier ou de ferblantier. Nous ne travaillons pas sur des produits bruts, et encore qu’ils soient tous empruntés à la famille des métaux, ils ne sont propres à l’œuvre qu’après avoir subi une préparation qui les rend « philosophiques ».
Osvojíme-li si vlhkou cestu, postupujeme podle umění přivedením našich dvou elementů do kontaktu, takže jeden absorbuje druhý, což poskytne nový produkt, který podrží oba dva, aniž bude od nynějška možné provést chemickou analýzu. Suchá cesta zjevně předpokládá kombinaci obdrženou postupem přizpůsobeným přirozenosti těl. Tyto dvě cesty ale nesměšujme: kapaliny jsou spojovány s kapalinami a pevné látky s pevnými. Si l’on adopte la voie humide, on procédera selon l’art en mettant en contact nos deux éléments, de telle sorte que l’un absorbe l’autre, ce qui donnera un produit nouveau qui tiendra des deux, sans qu’il soit possible désormais d’en faire l’analyse de manière chimique. La voie sèche suppose, évidemment, une combinaison obtenue par un procédé adapté à la nature des corps. Mais qu’on ne mélange pas les deux voies: les liquides s’unissent aux liquides, et les solides, aux solides.
Při této operaci hraje jistou roli oheň. Jeden z obrazů představuje Saturna, jak uprostřed plamene (brasier) křoupe (croquant) svého syna. Slovům filosofů se musí věnovat ta největší pozornost. Jedni ujišťují, že elementární oheň je ničitel těl2, a že jejich roztavení volatilizuje duši. Jiní budou prohlašovat, že Moudří spalují vodou3, zároveň však zakazují korozivní tekutiny, jakými jsou kyseliny. Dans cette opération, le feu joue un certain rôle. Une des figures représente Saturne croquant son fils au milieu d’un brasier. II faut prêter ici la plus grande attention aux discours des philosophes. Celui-ci assure que le feu élémentaire est le destructeur des corps, et que leur fusion en volatilise l’âme; celui-là déclare que les Sages brûlent avec l’eau, mais prohibent en même temps les liqueurs corrosives, telle que les acides.
Žák je tak polapen v začarovaném kruhu, ze kterého je nanejvýš obtížné ke svému prospěchu uniknout.  Aby tyto dvě nauky sladil dohromady, musí vzít jejich průměr. Je to voda, která skrývá nebeský oheň; je to rosa neboli flos coeli, kterou jsme mohli vidět zachycenou na předchozí tabuli. Je známo, že tato rosa ukrývá kyselý princip, který doslova spaluje. U předmětů podrobených jejímu působení netrvá dlouho, a obrací se v prach.  Musíme však podotknout, že rosa filosofů se ve skutečnosti liší od obecné rosy. Nicméně je utvořená ze skutečných slz úsvitu (Aurore) sjednocených s pozemskou látkou, která je subjektem Díla. Le disciple se trouve donc enfermé dans un cercle vicieux, dont il lui est fort difficile de sortir à son avantage. Il faut prendre la moyenne des deux doctrines pour les accorder ensemble. Il est une eau qui renferme le feu du Ciel; c’est la rosée ou flos coeli, que nous avons vu étreindre dans une planche précédente. On sait que la rosée renferme un principe acide qui brûle à la lettre. Les objets soumis à son action ne tardent pas à, tomber en poussière. Nous devons faire observer, cependant, que la rosée philosophale diffère, en réalité, de la rosée commune. Elle est, néanmoins, formée des véritables pleurs de l’Aurore unis à une substance terrestre, qui est le sujet de l’Œuvre.
Když Saturn dokončil svou strašlivou hostinu, je nezbytné, říká Philaletha, „přivést všechny vody potopy“4. Ne aby byl utopen, ale aby byly napraveny účinky namáhavé digesce a odstraněny toxiny pocházející z fermentace. To je nazýváno: „zbělením černého“. Operace je namáhavá, ale účinná, pokud se vytrvá, neboť musí být několikrát opakována. Toto omývání5 velkými vodami vysvléká tělo z jeho nečistot, napravuje jeho rozpoložení6 a připravuje ho pro následné operace. Pak je hermeticky destilováno, aby se nic neztratilo. Vysráží se sůl, která se projeví v [podobě] malých a velmi hygrometrických7 krystalů, které musí být ihned uchráněny před vlivem vzduchu. Proto je, jak vidíme na dalším obraze, uzavřena v láhvi se zabroušeným hrdlem, kterou musíme držet v ruce v záloze. Lorsque Saturne a accompli son horrible festin, on doit, dit Philalèthe, faire passer sur lui toutes les eaux du déluge, non pas de manière à le noyer, mais à corriger les effets d’une digestion laborieuse en éliminant les toxines résultant de la fermentation. C’est ce qu’on appelle « blanchir le nègre ». L’opération est rude, mais efficace, si l’on y persévère, car il faut s’y reprendre à plusieurs fois. Ce lavage à grande eau dépouille le corps de ses impuretés, en corrige les humeurs et le rend dispos pour les opérations subséquentes. On le distille alors hermétiquement afin de n’en rien perdre; on en précipite le sel qui se présente en petits cristaux très hygrométriques, et qu’on doit soustraire aussitôt aux influences de l’air. C’est pourquoi on l’enferme, comme le montre une autre figure, dans un flacon bouche à l’émeri et qu’on tiendra, en réserve.

Poznámky:

Viz Tabule 5, pozn. 4.

Viz Cyliani. Odhalený Hermés. Praha: Trigon, 1996, str. 7: „Uvědomte si, že oheň našich krbů, stejně jako pecí či lamp, je destruktivním tyranem...“

Viz například Fulcanelli. Příbytky filosofů. Praha: Trigon, 1996, díl I., str.254: „Vzájemná reakce těchto prvních elementů, vody a ohně, poskytne obecného merkura smíšené kvality, jenž je onou ohnivou vodou nebo vodním ohněm, který nám slouží jako rozpouštědlo při přípravě filosofického merkura.“

Viz Philalethes. An Exposition upon the First Six Gates of Sir George Ripley's Compound of Alchymie. Londýn: 1677, Dissolution: „Pak bude naše země pohnuta a síly našich nebes budou otřeseny a proto budou otevřena okna a univerzální potopa přijde na povrch celé země, která zničí všechny věci a pokryje ty nejvyšší hory, takže všechno tělo umře. Tyto vody budou nad povrchem země po dlouhou dobu.“ Viz také Fulcanelli. Příbytky filosofů. Praha: Trigon, 1996, díl II., str 119: „Nechť si umělec vzpomene na jednu z velkých Herkulových prací, čištění Augiášových chlévů: ‚Je třeba přivést na naši zem všechny vody potopy,‘ praví mudrci.“

Viz Fulcanelli. Příbytky filosofů. Praha: Trigon, 1996, díl I., str. 174: „Všechna naše omývání jsou ohnivá,… všechno naše čištění (purifikace) se činí v ohni a skrze oheň a s ohněm.“

Les humeurs – doslova „šťávy“, což je možné chápat jak ve smyslu tekutin, tak ve smyslu vnitřního rozpoložení, nálady, která byla podle antických představ závislá na vnitřním rozpoložení tělesných šťáv.

Hygrometrický doslova znamená měřící množství vody. V tomto případě se snad jedná o ekvivalent slova hygroskopický, což představuje vlastnost látky pohlcovat okolní vzdušnou vlhkost. Hygroskopickou látku pak lze použít pro hygrometrii.

‹ Zpět Vpřed ›