‹ Předmluva Vpřed ›

Úvod

Hypotyposa


od Magophona
(Pierre Dujols)

Hypotypose


Par Magophon
(Pierre Dujols)
Tento titul, navzdory svému znění, nemá ani v nejmenším nijak předstírat. Technicky vzato je jediným správným a vhodným pro náš účel, protože ve své stručnosti přesně zachycuje rámec této studie. Hypotyposa (z ϋπό „pod“ a Τυπος „pečeť“, „znak“) je výkladem umístěným pod abstraktními obrazy. A Mutus Liber je sbírkou enigmatických obrazů. Ce titre, bien qu’il y paraisse, n’a pas la moindre prétention. Il est tout à fait technique, le seul convenable et génuine au sujet, car il trace, dans sa concision, le plan de notre étude. Une hypotypose (de ϋπό sous Τυπος, empreinte, emblème) est une explication placée sous des figures abstraites. Or le Mutus Liber est un recueil d’images énigmatiques.
Kolem Mutus Liber se utvořila absurdní legenda. Jedna škola – které není vlastní nic hermetického vyjma jména – dodala tomuto dílu auru neproniknutelné temnoty, a proto ji uctívá jako svátost bez jakéhokoliv porozumění. To je omyl. Dokonce i překlad Mutus Liber jakožto Němá kniha beze slov, je filosofickým protimluvem. Všechna znamení přijatá lidským důvtipem za účelem vyjádření myšlenky mohou být považována za slova. Latinové toto slovo chápou v souvislosti jak s kreslením, malováním, sochařstvím tak i s architekturou, prostřednictvím nichž písař-kněz (hierogrammates) uchoval vyvoleným mystéria vědy, mutae artes1 tj. symbolická umění. Il s’est formé autour du Mutus Liber une légende absurde. Une Ecole - qui n’a d’hermétique que le nom - a fait à cet ouvrage une réputation d’obscurité impénétrable et, de ce chef, le vénère comme un sacrement, sans le comprendre. C’est une erreur; de même que traduire Mutus Liber par le Livre muet, sans paroles, est un contresens philosophique. Tous les signes adoptés par l’industrie humaine pour manifester la pensée sont des verbes. Les Latins - ce mot entendu congrûment appellent le dessin, la peinture, la sculpture et l’architecture, au moyen desquels les Hiérogrammates réservent aux élus les arcanes de la Science, mutae artes, c’est-à-dire les arts symboliques.
Co je to symbol? Συμβολη je dohoda, je to rozpoznávací znamení. Symbol je to, co dnes nazýváme „kódem“, systém psaní beze slov vyhražený pro diplomatickou korespondenci nebo dokonce pro obchod, telegrafickou komunikaci, signalizaci, apod. Pro negramotného člověka je každá kniha mutus. Svazek v hebrejštině, sanskrtu, čínštině, je mutus liber, němou knihou, pro většinu lidí, přestože svůj vlastní jazyk ovládají dobře. Je tedy nezbytné přidržet se této prosté myšlenky, totiž že Mutus Liber je knihou jako ostatní, a že se dá srozumitelně číst, vlastní-li ovšem člověk dešifrovací nástroj.2 Qu’est-ce qu’un symbole? Συμβολη est une convention, un signe de reconnaissance. Un symbole est donc ce que nous nommons aujourd’hui un « Code », un système tacite d’écriture adopté pour la correspondance diplomatique, voire commerciale, les communications télégraphiques, sémaphoriques, etc. Pour un homme illettré, tout livre est mutus. Un volume en hébreu, sanscrit, chinois, est un mutus liber, un libre muet, pour le plus grand nombre, encore qu’ils soient instruits dans leur propre langue. Il faut donc se faire à cette idée, toute simple, que le Mutus Liber est un libre comme les autres et qu’il peut se lire en clair, si l’on en possède la grille.
Navíc alchymistická díla, ať už veršovná nebo prozaická, v latině, francouzštině nebo v jakémkoliv jiném jazyce, jsou sama o sobě kryptogramy. Třebaže napsána běžnými písmeny abecedy a s obvyklou slovní zásobou, přesto zůstávají nesrozumitelná všem, co neberou v úvahu klíč. Po pravdě, ze dvou stenografických postupů je ten, který náleží Mutus Liber, jistě transparentnější, neboť věcný obraz rozhodně vypovídá více, nežli literární tropy a řečnické obrazy, a to zejména v oblasti, která je natolik experimentální povahy, jako je tomu u chemie. D’ailleurs, les ouvrages d’alchimie, en vers, en prose, en latin, en français ou tout autre idiome, ne sont eux-mêmes que des cryptogrammes. Bien qu’écrits avec les lettres banales de l’alphabet et le vocabulaire commun, ils n’en demeurent pas moins indéchiffrables pour quiconque en ignore la clef. A dire vrai, entre les deux procédés sténographiques, celui du Mutus Liber est encore le plus transparent, car l’image objective est certainement plus parlante que les tropes littéraires et les figures de rhétorique, surtout en une matière aussi expérimentale que celle de la chimie.
Připojením těchto několika stránek komentáře k alegorickým tabulím Mutus Liber jsme poskytli, aniž bychom zároveň svlékli plášť filosofa, usnadnění četby upřímným výkladem pro opravdové badatele vědy, hledající, trpělivé a pracovité jako pilné včely, nikoliv pro zvědavce, lenivce a pošetilce, kteří tráví svůj život bezúčelným přelétáním od knihy ke knize, aniž by se zastavili, aby z nich vyextrahovali medotvornou látku. En épinglant ces quelques pages de commentaires aux planches allégoriques du Mutus Liber, nous nous sommes proposé, sans quitter le manteau du philosophe, d’en faciliter la lecture, par une interprétation sincère, aux véritables inquisiteurs de science, probes, patients, laborieux comme les diligentes abeilles, et non aux curieux, désœuvrés et frivoles, qui passent leur vie à papillonner inutilement de livre en livre, sans jamais s’arrêter à aucun pour en extraire la mellifique substance.
Jakže? Gramatika, geografie, historie, matematika, fyzika, chemie a ostatní se stávají srozumitelnými teprve po dlouhém a namáhavém úsilí a člověk by chtěl vstoupit do „královského paláce“3 ihned po příjezdu bez zachování slušnosti a podrobení se pravidlům etikety? Ukvapené a povrchní čtení nedokáže nahradit vážné a seriózní studium. Dokonce i do profánních věd lze proniknout a osvojit si je teprve až po vytrvalé a tvrdé práci. Eh quoi! La grammaire, la géographie, l’histoire, les mathématiques, la physique, la chimie et le reste ne deviennent accessibles qu’après de longs et pénibles efforts, et l’on voudrait entrer au débotté dans le « Palais du Roi » sans observer les convenances et se soumettre aux lois de l’étiquette! Une lecture hâtive et superficielle ne saurait remplacer l’étude austère et grave. Les sciences profanes elles-mêmes ne sont pénétrables et assimilables qu’à la suite d’un travail soutenu et prolongé.
Mohlo by být namítnuto, že university mají své gramatiky, geografy, historiky, matematiky, fyziky a chemiky, avšak nikde žádná zmínka o alchymistech. Je-li pole alchymie neznámé, je tomu tak proto, že alchymie je chimérou. Takový argument ad hominem nezůstane bez odpovědi: To, že je něco skryté, neznamená, že to neexistuje a alchymie je vědou skrytou. Nebo bychom raději měli říci: Je to skrytá věda ve své úplnosti, universální arkánum, pečeť absolutna, magická energie náboženství, což je i důvodem, proč je nazývána kněžským a posvátným uměním. On peut nous objecter que l’Université compte d’illustres grammairiens, géographes, historiens, mathématiciens, physiciens et chimistes, mais qu’on n’y signala jamais le moindre alchimiste. Et si l’agrégé d’alchimie est inconnu, c’est que l’alchimie est une chimère. Cet argument ad hominem n’est pas sans réplique: une chose cachée n’est point pour cela inexistante, et l’alchimie est une science occulte; nous dirons mieux: elle est la science occulte tout entière, l’arcane universel, le sceau de l’absolu, le ressort magique des religions, et c’est pourquoi on l’a appelée l’Art Sacerdotal ou Sacré.
Ve všech vírách vnucených obecnému davu prostřednictvím vhodné mytologie: Bible, Védy, Avesta, I-ting, apod., existuje pozitivní rovina, která je základem svatyní všech kultů rozšířených po světě. Toto mystérium, v katechismu uznávaném jako privilegium biskupů - kteří nejsou veřejnými představiteli - je alchymií na všech rovinách: fyzické i metafyzické. Výlučné vlastnictví sakristie ustanovuje církevní moc. Ta se starostlivou a žárlivou péčí dohlíží na „tajemství zednářů“ za asistence policie a podezíravé cenzury. Il y a dans toutes les croyances imposées au vulgaire au moyen d’une mythologie appropriée: Bible, Védas, Avesta, Kings, etc., un substratum positif qui est l’assise des sanctuaires de tous les cultes répandus sur le globe. Ce mystère, reconnu dans le catéchisme comme l’apanage des Pontifes - qui ne sont pas les Dignitaires publics - est l’alchimie sur tous les plans: physique et métaphysique. La possession exclusive du sacrarium fait la force des Eglises; aussi veillent elles sur le « secret maçonnique » avec un soin inquiet et jaloux, secondées par une police et une censure ombrageuse.
Nepodstupujeme nic nebezpečného, a zatímco se tato tvrzení mohou zdát neopodstatněnými, protože jsou nepravděpodobnými, povšimněme si, že od dob vynálezu knihtisku byly knihy o hermetismu publikovány vždy volně se svolením občanské nebo církevní autority. Nic ve skutečnosti nebránilo šíření textů psaných běžným přesto však vnitřním jazykem a to do takové míry, že významní universitní chemikové – Lavosierem počínaje, Berthelotem konče – si o ně bez jakéhokoliv výsledku rozbili svá čela. Není lepšího místa pro připomenutí uštěpačné Artéfiovy výtky a povýšeneckých varování Adeptů, kteří bez okolků prohlásili, že píší pouze pro ty, co vědí, zatímco ostatní jen vábí. Mluvíme tak o „Kristovi“ evangelií a o učednících připodobňujících se „mistrovi“. Nous n’avançons rien au hasard, et cependant ces allégations peuvent sembler gratuites, parce qu’invraisemblables, attendu que, depuis l’invention de l’imprimerie, les livres hermétiques ont toujours été publiés librement avec la licence des autorités civiles et religieuses. Et rien, en effet, ne s’opposait à la diffusion de ces libellés écrits en langues connues, mais en dedans; à telle enseigne que les plus grands chimistes de L’Ecole de Lavoisier à Berthelot - s’y sont brisé le front sans résultat. N’est ce pas ici le lieu de rappeler la méprisante apostrophe d’Artéphius et les avertissements hautains des Adeptes qui déclarent, sans ambages, n’écrire que pour ceux qui savent et leurrer les autres ! Ainsi fait-on parler le « Christ » dans les Evangiles, et les disciples se modèlent sur le « Maître ».
Ačkoliv je alchymie skrytou vědou přesto není vědou méně skutečnou či přesnou, která je v souladu s rozumem a navíc racionalistickou. V každém věku existovali „zlatodějové“ a mistři skláři a dokonce i dnes činí transmutace zázraky. Na základě nedávných senzačních diskusí4 bylo k velkému překvapení sděleno, že mincovní úřad bez jakéhokoliv procesu – avšak s dobrým důvodem! – konfiskoval výrobu moderního alchymisty. Ve výhružném tónu mu bylo řečeno: „Není vám dovoleno znát, jak vyrábět zlato!“, načež byl propuštěn s volnýma avšak prázdnýma rukama. Je tedy zakázáno být učencem nebo by snad měla být alchymie státním tajemstvím? To by nemělo vést k naivnímu závěru, že ministři, kteří po sobě následují, jsou obeznámeni s kabalou. Jak říká slavné přísloví: „Králové kralují, ale nevládnou“. Dokonce i v současnosti se zdá, že v zákulisí je nějaká šedá eminence, která tahá za nitky. Slavná „chrámová podkroví“ nemusela být zničena natolik, jak se předpokládá a o vodoznacích na bankovkách a akronymech na mincích by mohla být sepsána překvapující kniha. Mais, pour être une science cachée, l’alchimie n’en est pas moins une science réelle, exacte, conforme à la raison et, de plus, rationaliste. De tous temps, il y eut des « faiseurs d’or »; les « gentilshommes verriers », même de nos jours, la transmutation opère encore des miracles. A la suite de débats sensationnels et peu distants [Cette introduction a été écrite avant la première guerre mondiale. (N. de l’Ed.)] on a laissé dire - et au milieu de quelle stupeur que l’Administration de la Monnaie aurait saisi, sans autre forme de procès - et pour cause ! - la production d’un alchimiste contemporain: - « Vous ne devez pas savoir pouvoir faire de l’or ! » Lui dit-on d’un air comminatoire, en le renvoyant les mains libres, mais vides. Est-il donc défendu d’être savant ou alors l’alchimie serait-elle un secret d’Etat? Cela n’emporterait point cette conclusion naïve les ministres qui se succèdent soient au fait de la Kabbale. Les rois règnent, mais ne gouvernent pas, suivant un aphorisme célèbre. Et il semble bien, par moment, qu’il y ait encore, dans la coulisse, quelque éminence grise qui tire les ficelles! Le fameux « Galetas du Temple » n’est peut-être pas si aboli qu’on le suppose, et il y aurait un livre surprenant à écrire sur les filigranes des billets de banque et les sigles des pièces de monnaie.
V takovém případě bychom se však mohli ptát, proč se zlato stalo tak vzácné, že sociální život je natolik ochromen. Hotovost se jen tak nevypařila, byla přesunuta, a dá se očekávat, že se vrátí k bodu obratu pouze opačným ekonomickým směřováním. Jenže ouha. Zdlouhavost jejich návratu, může mít nevypočitatelné následky. Mais dans ce cas, dira-t-on, pourquoi l’or est-il devenu si rare que la vie sociale en est comme paralysée? Les espèces ne se sont pas volatilisées, elles se sont déplacées, et il faut attendre qu’elles reviennent à leur point de départ par un mouvement économique inverse. Seulement, une trop grande. Lenteur dans ce retour peut avoir des conséquences incalculables.
Politikové národů jsou ovládáni tajným metalickým paktem, jenž nemůže být porušen, aniž by nezpůsobil nejvážnější mezinárodní komplikace. Bankovky se horlivě tisknou, zlaté mince se už ale nerazí. Není tomu ale tak, že by se zlata nedostávalo: To vyzývavě a okázale obíhá na nesčetných ramenou, kolem zápěstí, na prstech a dokonce i na nohou, čehož elegance a vkus někdy není přiměřená. Pro stát by nemělo být nic snazšího nežli vyměnit jeho papíry za hodnotný materiál a dát do oběhu „mince“. Je to paradoxní, ale je to pravda. Za tímto přechodným zatměním mincí vězí hluboký důvod založený na moudrosti. „Je to zlato, co má cenu zlata“ říká přísloví. Pokud by národům, které vyčerpaly své běžné rezervy, bylo povoleno razit mince, vyústil by přebytek v devalvaci. Fiduciární norma by nadále nemohla poskytovat žádnou záruku a vyrovnala by se padělaným penězům. Finanční rovnováha by byla zničena, což by představovalo konec obchodu a globální bankrot. Z toho důvodu je produkce „přírodního“ zlata limitovaná a koncese pro nové doly jsou zamítány a to dokonce i pro těžbu s nízkým výnosem z říčních písků či jiných zdrojů. La politique des peuples est réglée par un pacte métallique secret qui ne peut être violé sans entraîner les plus graves complications internationales. On tirera donc des billets à tour de bras, mais on ne frappera plus de pièces d’or. Et pourtant, ce n’est point que l’or manque: il s’étale ostensiblement, et avec quel faste, sur d’innombrables épaules, autour de poignets, de doigts et même de jambes dont d’élégance et l’esthétique laissent parfois à désirer. Rien ne serait, partant, plus facile pour l’Etat que d’échanger son papier contre de la matière précieuse et de mettre les « coins » à l’œuvre. C’est paradoxal, mais c’est la vérité. Il y a donc à cette éclipse momentanée du numéraire or une raison profonde fondée sur la sagesse. « Or est qui or vaut », dit un adage. Si la frappe en était licite aux nations qui ont épuisé leurs réserves normales, la surabondance en entraînerait l’avilissement. L’étalon fiduciaire n’offrirait plus aucune garantie et équivaudrait à de la fausse monnaie. L’équilibre financier serait rompu; ce serait la mort des affaires, la ruine mondiale. C’est pourquoi la production « naturelle » de l’or est elle-même limitée, si bien qu’on refuse la concession de nouvelles mines et jusqu’à son extraction à pauvre rendement des sables fluviatiles et autres.
Nicméně je blízko čas, kdy si věda vyžádá zpět svá plná práva a skryté se stane zjevným5 tak, jak tomu už kdysi bylo. Učený Girtaner na základě ignorovaných ačkoliv nepopiratelných zákonů prohlásil: „Ve 20. století se chrysopea stane veřejným vlastnictvím.“ Taková významná událost je samozřejmě podřízena společenskému stavu zcela odlišnému, než je ten, který vládne nám. Avšak my sílíme, svět se otáčí rychle, a kdo může předvídat chartu zítřka! Cependant, l’heure est proche où la science réclamera intégralement tous ses droits, et ou l’occulte redeviendra manifeste comme il le fut jadis. Le savant Girtaner l’a annoncé en basant son opinion sur des lois ignorées, mais certaines: « Au XXème   siècle, la Chrysopée sera dans le domaine public ». Cet événement considérable est subordonné, évidemment, à un statu social tout différent de celui qui nous régit; mais nous allons fort, le monde tourne vite, et qui peut prévoir la charte de demain!
Kdyby však byla alchymie omezena výhradně na transmutaci kovů, byla by z hlediska průmyslu nepochybně neocenitelnou vědou, ale poněkud průměrnou ve filosofickém smyslu. Ve skutečnosti tomu tak není. Alchymie je klíčem k veškerému vědění a její úplné zveřejnění by znamenalo rozvrácení od základů všech občanských institucí založených na klamu a jejich nového zřízení v pravdě. Toutefois, si l’alchimie se bornait uniquement à la transmutation des métaux, ce serait une science inappréciable sans doute au point de vue industriel, mais assez médiocre au sens philosophique. En réalité, il n’en est pas ainsi. L’alchimie est la clef de toutes les connaissances, et sa divulgation complète est appelée à bouleverser de fond en comble les institutions humaines, qui reposent sur le mensonge, pour les rétablir dans la vérité.
Tyto předběžné úvahy se nám zdají být příhodné předtím, než laskavě vezmeme čtenáře za ruku, abychom ho zavedli do spletitých zákrut labyrintu. Ces considérations préliminaires nous ont paru opportunes, avant de prendre charitablement le lecteur par la main pour le conduire dans les inextricables méandres du labyrinthe.
Naší snahou je být k užitku hledajícím. Nemůžeme ale na několika stránkách napsat technické pojednání. Dříve než tedy přikročíme k samotnému tématu, musíme žáka nasměrovat k dílu, které se zdá nejlépe korespondovat s obrazy Mutus Liber. Většina manipulací naznačených v této kolekci symbolů je velmi dobře popsána nejproslulejším z filosofů Iraenem Philalethou v jeho Otevřeném vchodu do uzavřeného královského paláce. Comme notre désir est d’être utile aux chercheurs, mais que nous ne pouvons, en quelques pages, écrire un traité technique, nous devons, avant d’entrer en matière, orienter le disciple vers l’ouvrage qui semble le mieux correspondre aux figures du Mutus Liber. La plupart des manipulations indiquées dans ce recueil de symboles se trouvent assez bien décrites par le plus notoire des philosophes, dans L ‘Entrée Ouverte au Palais Fermé du Roy d’Eyrénée Philalèthe.
Ne, že by k tomu nebylo co dodat. Opak je pravdou. Philalethova praxe, která je nám předkládána pod přívětivým a přesvědčivým zevnějškem, je jednou z nejsubtilnějších a nejzrádnějších fikcí hermetické literatury. Přesto obsahuje pravdu, avšak na způsob jedu, který někdy skrývá svůj protijed, pokud víme, jako ho izolovat od škodlivých alkaloidů. Nastane-li takový případ, poukážeme na pasti, které se dostanou pod naše kroky. Ce n’est pas qu’il n’y ait plus rien à y ajouter. Loin de là, au contraire. La pratique de Philalèthe, qui nous est présentée sous des dehors aimables et persuasifs, compte parmi les fictions les plus subtiles et les plus perfides de la littérature hermétique. Elle renferme cependant la vérité, mais comme le poison recèle quelquefois son antidote, si on sait l’isoler de ses alcaloïdes pernicieux. Le cas échéant, nous signalerons les traquenards à mesure qu’ils se présenteront sous nos pas.
Mutus Liber se skládá z patnácti symbolických tabulí, z nichž některé jsou věrné, jiné sofistické, uspořádaných v jednom z nejhezčích nepořádků, který, podle Boileaových přísloví, je důsledkem umění. Le Mutus Liber se compose de quinze planches d’emblèmes, les unes véridiques, les autres sophistiques, et disposés dans un de ces beaux désordres qui, suivant le précepte de Boileau, est un effet de l’art.

Poznámky:

Srovnej Cicero (De or. 3,26), kde nazývá malbu a sochařství mutae quasi artes – „jakoby tichá umění“ v protikladu k řečnictví. Viz také Vergilius, Aeneady 12,396: Hac quasi mutae artes – „jakoby to byla tichá umění“.

La grille – doslova mřížka. Jedná se o mřížku, která sloužila jako klíč k dešifrování zakódovaného textu.

Odkaz na Philalethovo dílo Introitus Apertus Ad Occlusum Regis Palatium – Otevřený vchod do uzavřeného královského paláce.

Tento úvod byl napsán před první světovou válkou.

Srovnej s Rabelais, Francois. Gargantua a Pantagruel. Praha: Odeon, 1968, str. 428 (poslední kapitola 5. knihy). Viz také Tajemství katedrál, str. 133.

‹ Předmluva Vpřed ›