‹ Zpět Vpřed ›

Kapitola 10.
O síře, která je v merkuru mudrců

CAPUT X.
De Sulphure, quod est in Mercurio Sophico.

1.
Především je podivuhodné, že v našem merkuru je síra přítomna nejen aktuálně, nýbrž dokonce i aktivně. Přestože si zachovává všechny proporce i formu merkura, je nezbytné, aby do něj byla naší přípravou vpravena forma, která je metalickou sírou, kterážto síra je ohněm, jenž putrefikuje Slunce s ním složené [či uspořádané].1
I.
Prae cunctis mirum hoc est, quod in Mercurio nostro non modo actuale, verum etiam activum insit sulphur; & tamen omnes Mercurii proportiones & formam retinet. Quare formam illi per nostram praeparationem introductam necesse est, quae forma est sulphur Metallicum, quod sulphur est ignis, qui compositum vel dispositum solem
putrefacit.
2.
Tento sirnatý oheň je duchovním semenem, které do sebe přitáhla naše panna (a přesto zůstává neposkvrněna), neboť podle autora Hermetického arkána2 a samotné zkušenosti neposkvrněné panenství může přivodit duchovní lásku. Kvůli této síře je hermafroditem, neboť tentýž merkur prostřednictvím stejného stupně digesce zřetelně obsahuje ve stejnou dobu jak aktivní tak i pasivní princip. Neboť pokud je spojen se Sluncem, měkčí ho, zkapalňuje ho a rozpouští ho mírným teplem nezbytným pro kompozici. Týmž ohněm sám sebe koaguluje, a svou koagulací poskytuje Slunce [nebo Lunu]3, dle přání operatéra.
II.
Hic sulphureus ignis est spirituale semen, quod Virgo nostra, (nihilominus intemerata remanens) contraxit, quia amorem spiritualem admittere potest Virginitas incorrupta, juxta Arcani Hermetici autorem, ipsamque experientiam. Ratione hujus sulphuris est Hermaphroditus, quia tam activum, quam passivum principium eodem tempore, idem Mercurius per eundem digestionis gradum conspicuum includit. Siquidem cum Sole junctus hunc mollit, liquefacit, & solvit, Calore ad compositi exigentiam temperato; eodem igne seipsum coagulat, datque in sua coagulatione Solem, Lunamque juxta operationis placitum.
3.
Možná si myslíš, že je to neuvěřitelné, nicméně je pravdou, že homogenní, čistý a jasný merkur prostřednictvím našeho umění obtěžkaný vnitřní sírou za pouhého užití příhodného vnějšího tepla sám od sebe koaguluje na způsob mléčného krému plovoucího nad vodami v podobě subtilní země. Avšak spojen se Sluncem, nejen že není koagulován, nýbrž bude vidět, jak směs denně měkne, a zatímco těla budou dobře rozpuštěna, duchové se nezačnou koagulovat v nejčernější barvu a nejodpornější zápach.
III.
Incredibile hoc forsan tibi videbitur; at verum, nempe quod Mercurius Homogeneus, purus & mundus, interno sulphure per artificium nostrum, gravidus, solo calore externo convenienti adhibito & semetipsum coagulet, per modum floris lactis, supranatante quasi terra subtili super aquas. Cum Sole vero junctus, non solum non coagulatur, verum mollius quotidie conspicietur compositus, usque dum bene solutis corporibus inceperint coagulari spiritus, in colore nigerrimo, in odore foetidissimo.
4.
Je tedy zřejmé, že tato duchovní metalická síra je ve skutečnosti prvním hybatelem, který roztáčí kolo a točí osou dokola4. Tato síra5 je vskutku volatilním zlatem, zatím však ještě ne dost digerovaným, přesto dostatečně čistým, takže pouhou digescí se stává Sluncem. Je-li však spojena s už dokonalým Sluncem, není koagulována, nýbrž rozpouští tělesné zlato a v tomto rozpuštění s ním zůstává pod jednou formou, třebaže dokonalému sjednocení musí nezbytně předcházet smrt, aby byly po smrti sjednoceny, nikoli prostě v jednoduché dokonalosti, nýbrž v tisíckrát dokonalejší dokonalosti.
IV.
Patet proinde, quod sulphur hoc spirituale Metallicum sit revera movens primum, quod rotam vertit, axemque volvit in gyrum. Mercurius
est hic revera aurum volatile, nondum fatis digestum, at fatis purum, quare nuda digestione in Solem transit. Verum si jungatur Soli jam perfecto, non jam coagulatur; at dissolvit corporale aurum, cum eoque dissoluto remanet sub una forma, licet ante unionem perfectam mors necessario debeat praecedere, ut post mortem uniantur, non in unaria simpliciter perfecta, at in millenaria plusquam perfecta perfectione.

Poznámky:

1 Slova v hranaté závorce „či uspořádání“ (vel dispositum) se nacházejí pouze v latinské verzi textu knihy Le Veritable Philalethe.

2 Jean d'Espagnet, Arcanum hermeticae philosophiae opus, §26: „Avšak duchovní láska neposkvrňuje pannu, pročež Beja, dříve než se oddá Gabriciovi, může se bez prohřešku spojit duchovní láskou, čímž se stane hbitější, jasnější a způsobilejší v manželských záležitostech“. Srovnej také Trigon, sv. 4, str. 255.

3 Slova v hranaté závorce „nebo Lunu“ (Lunamque) se nacházejí pouze v latinské verzi textu knihy Le Veritable Philalethe.

4 Viz Příbytky filosofů I, str. 160: „Tento oheň je tedy aktivní agens, který naším uměním vniká do minerálního semene. ‚A právě on.‘ říká Philaletha, ‚první točí nápravou a uvádí kolo do pohybu‘.“ Příbytky filosofů II, str. 93: „Tento dvojitý oheň je osou umění a podle výroku Philalethy „prvním agens, jež točí kolem a pohybuje nápravou“; proto bývá často označován epitétem oheň kola, neboť se zdá, že svou aktivitu rozvíjí po způsobu kruhu, s cílem konverze molekulární stavby, rotace, symbolizované kolem Štěstěny a Uroborem.“ Srovnej také s Tajemství katedrál, str. 60.

5 Verze latinského textu v Le Veritable Philalethe uvádí: „Mercurius est hic revera aurum volatile...“ – „Tento merkur je vskutku volatilním zlatem...“. Vzhledem ke kontextu se držím textu knihy Philaletha Illustratus, Sive Introitus Apertus Ad Occlusum Regis Palatium... (Frankfurt nad Mohanem, 1706), který píše: „Sulphur hoc est revera Aurum Volatile...“ – „Tato síra je vskutku volatilním zlatem...“.

‹ Zpět Vpřed ›