‹ Zpět Vpřed ›

Kapitola 11.
O nalezení dokonalého magistéria

CAPUT XI.
De Inventione Perfecti Magisterii.

1.
Moudří mužové, alespoň ti, co toto Umění získali bez pomocí knih, byli vedeni k dosažení této moudrosti s Boží pomocí. Neumím si totiž představit, že by [tato moudrost] k někomu přišla náhlým zjevením, vyjma Šalomouna, což bych raději přenechal soudci, nežli to tvrdit. A třebaže by ho i tímto způsobem vlastnil, co by mu překáželo dosáhnout ho zkoumáním, když žádal samotnou moudrost, které mu Bůh poskytl tolik, že s ní obdržel bohatství i mír? Když zkoumal i přirozenost rostlin a stromů, libanonským cedrem počínaje a yzopem na zdi konče, kdo z těch, co mají zdravý rozum, by popřel, že rozuměl i přirozenosti minerálů, jejichž poznání je neméně potěšující?
I.
Sapientes olim, quotquot hanc artem citra librorum opem sunt adepti, hoc modo ad illam assequendam sunt adducti, nutu Dei. Non enim mihi persuadere possum, quod immediata revelatione ad ullos pervenerit, nisi forte Salomon illam habuerit, quod sub judice relinquere, quam determinare malim. Et tamen etiamsi habuerit, ad illam tamen indagine pervenisse, quid impedit, cum sapientiam solam postulaverit, quam Deus
sic illi dederat, ut cum illa etiam opes, pacemque possideret? Qui ergo plantarum, arborumque naturam a Cedro in Libano ad hyssopum usque parietariam rimatus efst, intellexisse eum pariter minerarum naturas, quarum non jucunda minus cognitio, quis sanus mente negabit?
2.
Ale k věci. Tvrdíme, že s největší pravděpodobností může být důvěřováno tomu, že první Adepti, kteří užívali tohoto magisteria, mezi nimiž byl Hermes, a kteří tehdy neměli mnoho knih, nehledali zpočátku úplnou dokonalost, ale prosté povýšení nedokonalých [kovů] do vznešeného stavu. Když poznali, že všechna kovová těla mají původ v merkuru, a že merkur je jak svou váhou, tak i homogenitou nejvíce podobný nejdokonalejšímu zlatu, snažili se ho digerovat do zralosti zlata. Nemohli toho ale dosáhnout žádným ohněm.
II.
Sed ad rem; Dicimus, quod verosimiliter credendum sit, hoc Magisterio potitos primos adeptos, inter quos Hermes, quibus librorum deerat copia, quaesivisse primo non plusquam perfectionem, at simplicem tantum imperfectorum ad Regalem statum exaltationem. Cumque cernerent omnia, Metallica Mercurialis esse originis, Mercuriumque pondere ac Homogeneitate esse Metallorum perfectissimo Auro simillimum, hunc ideo ad Auri maturitatem digerere fsnt conati, verum nullo igne id potuerunt efficere.
3.
Sami tedy uvážili, že kromě vnějšího tepla, je třeba ke kýženému dokončení ještě nějakého vnitřního ohně. Ten hledali ve velkém množství věcí. Nejdříve odkapali1 z nižších minerálů nejpalčivější vody, s nimiž korodovali merkura. Tímto způsobem však nemohli žádným uměním způsobit, aby merkur změnil své vnitřní kvality, protože všechny korozivní vody byly pouze vnějšími působci na způsob ohně, i když odlišně. Avšak tato menstrua, jak jsou nazývána, nepřebývají s rozpuštěným tělem.
III.
Quare secum perpenderunt, requiri saltem praeter extrinsecum calorem internum, ignem ad vota complendum. Hunc itaque in plurimis rebus quaesiverunt. Primo aquas summe calidas ex minoribus mineralibus extillarunt, cum eodemque Mercurium corroderunt, at nulla arte hac via efficere poterant, ut Mercurius intrinsecas suas proprietates mutaret, utpote quia aquae omnes Corrosivae externa solum agentia essent, per modum ignis, licet differenter; at non permanebant haec menstrua, uti vocabant, cum corpore dissoluto.
4.
Ze stejného důvodu odvrhli všechny soli vyjma jediné soli, která je prvotním bytím solí (Salium Ens primum), která rozpouští všechny kovy, přičemž současně koaguluje merkura. To se děje pouze prudkou cestou (via violenta)2, a proto je takový působce znovu zcela oddělen vahou i ctností od věcí3. Pročež moudří mužové nakonec uznali, že vodní hrubosti (cruditates aqueas) a zemní sedliny (faeces)4 v merkurovi bránily digesci, kteréžto radikálně fixované nemohou být vymýceny jinak, než obrácením celé směsi. Věděli také, že pokud by merkur mohl tyto [složky] odložit, stal by se zakrátko fixním, protože v sobě v pravdě obsahuje fermentující síru, jejíž třeba i nejmenší zrnko stačí ke koagulaci celého těla merkura, za předpokladu, že by tyto sedliny (faeces) a hrubosti (cruditates) mohly být odstraněny. Takto tedy zkoušeli různá očišťování, ale marně, protože uvedená práce vyžaduje současně mortifikaci i regeneraci, pro což je třeba vnitřního5 působce.
IV.
Eadem ratione confirmati salia cuncta repudiarunt, uno sale excepto, qui est salium ens primum, qui quodvis metallum dissolvit, eademque opera Mercurium coagulat; at hoc non nisi via violenta. Quare agens istius modi integro pondere & viribus a rebus iterum separatur. Quare agnoverunt tandem viri sapientes in Mercurio obstare cruditates aqueas, & faeces terreas, ne digestus fiat, quae radicitus infixae, non nisi per totius compositi inversionem possint exterminari. Noverunt, inquam, Mercurium, si posset ista exuere, statim fixum futurum. In se quippe fermentale sulphur habet, cujus vel minimum granum esset satis ad totum corpus mercuriale coagulandum, dummodo faeces & cruditates possint semoveri. Hoc ergo tentarunt purgationibus variis, at frustra; utpote cum mortificationem pariter & regenerationem postulet praedictum opus, ad quod agente interiore opus.
5.
Konečně věděli, že merkur byl v útrobách země předurčen k tomu, aby se stal kovem. Za tímto účelem, dokud trvá vhodnost místa a jiné vnější vhodné dispozice, si zachovává každodenní pohyb. Jsou-li však nějakou nahodilostí narušeny, pak se toto nedozrálé dítě samovolně zhroutí,6 takže vypadá, jako pohybu a života zbavené. Avšak bezprostřední návrat ze strádání k udržování není možný.
V.
Tandemque noverunt, Mercurium in terrae visceribus ad metallum fuisse
destinatum, ad quem scopum quotidianum retinebat motum, quandiu loci aptitudo, caeteraque externa, bene disposita manserunt; verum casu his vitiatis, sponte ruebat haec immatura proles. Sic quod privatum quodam
motu, vitaque conspicitur, a privatione vero ad habitum regressus immediatus est impossibilis.
6.
V merkurovi se nachází pasivní síra, která by měla být aktivní. Je tedy třeba přivést jiný život, stejné přirozenosti, jehož přivedení vyvolává skrytý život merkura (vitam mercurii latentem). Takto život přijímá život. Nakonec je zcela přeměněn, přičemž sedliny (faeces) neboli nečistoty (sordes) jsou samovolně odvrhnuty z centra, jak jsme dostatečně obšírně popsali v předchozích kapitolách. Tento život je pouze v metalické síře, kterou mágové hledali ve Venuši a v podobných látkách, ale marně.
VI.
Passivum sulphur, puta, est in Mercurio, quod esse debuerat activum; ita quod opus sit vitam aliam, ejusdem naturae, huic introducere, in qua introducenda vitam Mercurii latentem suscitat. Sic vita vitam recipit; tum
tandem funditus immutatur, & a Centro sponte rejiciuntur faeces seu sordes, prout in praecedentibus capitulis abunde satis scripsimus. Vita haec est in solo sulphure metallico: hoc quaesiverunt magi in Venere, similibusque substantiis, at frustra.
7.
Poté vzali do rukou potomka Saturnova a zjistili, že byl lázní zlata, totiž že měl sílu oddělit sedlinu (faeces) od zralého zlata (auro maturo). Pomocí argumentu od většího k menšímu (a maiori ad minus) uvěřili, že by tomu tak mělo být i u merkura. Pokusem ale prokázali, že i on má své vlastní nečistoty (sordes) a připomněli si tak staré přísloví: „Buď čistý, kdo toužíš čistit ostatní“. Proto se tato snaha očistit ho ukázala jako zcela nemožná, protože v sobě nemá žádnou metalickou síru, třebaže oplývá nejčistší solí přírody.
VII.
Tandem Saturni sobolem in manus acceperunt, illamque probaverunt auri stylancem. Quod ergo ab auro maturo faeces secernendi vim haberet, idem in Mercurio facturam argumento a majori ad minus ducto confidebant. At & hanc suas sordes retinere experimento comprobarunt, memineruntque triti Proverbii: mundus esto, qui alterum cupis mundificare. Quare hanc purgare conantes, penitus compererunt impossibile, quoniam in se sulphur nullum haberet metallicum, licet saie naturae abundaret purgatissimo.
8.
Zpozorovali pak v merkurovi jen trochu síry a to pouze pasivní. Nenašli v tomto Saturnově potomku tedy žádnou činnou [síru], nýbrž jen potenciální. Proto uzavřela smlouvu se spalitelnou arsenikální sírou neboť nemůže bez ní jako pošetilá trvat v koagulované podobě. Přesto je tak hloupá, že raději přebývá s tímto nepřítelem, kterým je pevně uvězněna, páchajíce smilstvo, než aby ho odvrhla a projevila se v merkuriální podobě.
VIII.
Ouod ergo in Mercurio exiguum, idque passivum solum sulphur notarunt, in hac Saturni Prole nullum actuale, at solum potentiale invenerunt. Quare cum sulphure arsenicali comburente foedus iniit, & sine hoc stultescens subsistere nequit in forma coagulata, & tamen ita stupida est, quod cum hoc hoste, a quo arctissime incarceratur, habitare malit, scortationemque committere, quam renuntiare huic, & sub forma Mercuriali apparere.
9.
Proto mágové aktivní síru hledali dále a nakonec ji našli hluboko skrytou v domě berana (in domo arietis)7. Z toho důvodu je nejdychtivěji přijata Saturnovým potomkem, přičemž tato čistá metalická matérie je nejčistší, nejjemnější a nejbližší první metalické bytnosti prosté jakékoliv aktuální síry, avšak se schopností síru přijmout. Proto ji k sobě přitahuje jako magnet a vstřebává ji do svého břicha8, kde ji skrývá. A Všemohoucí, aby toto dílo svrchovaně ozdobil, jí vtiskl svou královskou pečeť. Poté se mágové zaradovali, když tuto síru nejen odhalili, ale také spatřili její přípravu.
IX.
Ouare activum sulphur ulterius quaerentes, penitissime tandem abditum in domo arietis quaesiverunt & invenerunt Magi. Hoc autem a Saturni prole avidissime est exceptum, quae puta materia metallica est purissima, tenerrima, primoque enti metallico propinquissima, omni privata sulphure actuali, in potentia tamen ad sulphur recipiendum. Quare instar Magnetis ad se hoc trahit, & in suo ventre absorbet ac abscondit. Omnipotensque, quo opus hoc summe exornaret, regium suum sigillum huic imprimit. Tunc statim gavisi sunt Magi, cum sulphur non solum repertum, at etiam paratum conspexerint.
10.
Pak se skrze ni pokusili vyčistit merkura, avšak bez odpovídajícího výsledku (at non respondit eventus), protože k této síře pohlcené Saturnovým potomkem byla přimíchána ještě arsenikální zlost. Ačkoliv jí je nyní málo s ohledem na množství, které měla ve své vlastní minerální přirozenosti, zabraňuje jakémukoliv vstupu (ingressum)9 Proto zkusili tuto jedovatost vzduchu zmírnit Dianinými holubicemi a slíbený výsledek se dostavil (eventus votis respondebat). Potom smísili život s životem10, vlhkostí zvlhčili suché, pasivní zostřili (acuerum)11 aktivním a mrtvé oživili živoucím. Takto se nebe načas zamračilo, aby se po vydatných deštích opět vyjasnilo.
X.
Tandem Mercurium purgare per hoc sunt aggressi, at non respondit eventus, quia adhuc malignitas arsenicalis huic sulphuri in sobole Saturni absorpto commisceretur, quae etsi exigua jam esset, respectu ejus, quam in sua minerali natura haberet, copiae, tamen omnem prohiberet ingressum. Quare per Columbas Dianae hanc aeris malignitatem contemperare probarunt, & eventus votis respondebat. Tum vitam vitae commiscuerunt, & per liquidam siccam humectarunt, nec non per activam passivam acuerunt, & per vivam mortuam vivificarunt. Sic obnubilatum est Coelum ad tempus, quod post largos imbres iterum serenum factum est.
11.
Takto povstal hermafroditický merkur. Toho posléze vložili do ohně a v ne příliš dlouhém čase ho koagulovali. V jeho koagulaci nalezli Slunce a Měsíc.
XI.
Hinc Mercurius emersit Hermaphroditicus. Hunc ergo in ignem posuerunt, & illum tempore haud admodum longo coagularunt, inque sua coagulatione solem lunamque repererunt.
12.
Nakonec se vrátili k sobě a uvážili, že takto očištěný ne zcela ještě koagulovaný merkur dosud nebyl kovem. Byl však natolik volatilní, že při jeho destilaci nezanechával na dně (in fundo) nic ležet. Proto ho nazvali jejich nezralým Sluncem a živou Lunou12.
XII.
Tandem ad se reversi cogitarunt, quod Mercurius sic depuratus nondum
coagulatus, nondum erat metallum, at volatilis satis, quodque nullam relinqueret in destillatione sua in fundo remanentiam. Quare solem immaturum, lunamque suam vivam illum nominarunt.
13.
Uvážili také, že jestliže je tím, z čeho byla pravá prvotní bytnost zlata (auri ens primum), dosud existující ve volatilním [stavu], proč by nemohl být také půdou (ager), v níž by zaseté Slunce vzrostlo v síle. Proto vložili Slunce do toho stejného a k jejich údivu se v tom fixní snadno stalo volatilním, tvrdé měkkým, koagulované rozpuštěným. Samotnou přírodu to udivilo.
XIII.
Considerarunt item, quod ex quo verum esset auri ens primum, adhuc volatile existens, quidni esset ager, in quo satus sol virtute augeretur. Ea propter solem in eodem posuerunt, & quod admirationem facile patraret,
fixum in eodem factum est volatile, durum molle, coagulatum, dissolutum stupente ipsa natura.
14.
Proto spolu tyto dva zasnoubili, uzavřeli je do skla, postavili na oheň a řídili dílo po dlouhou dobu dle požadavků přírody. Takto se živé stává mrtvým, mrtvé živým, tělo shnije, oslavený duch povstává a konečně duše je pozdvižena v páté esenci - nejvyšší lék pro živočichy, kovy a rostliny.
XIV.
Quare haec duo invicem desponsarunt, vitro incluserunt, ad ignem posuerunt, opusque rexerunt ad naturae, exigentiam, tempore longo. Sic vivificatum est mortuum, mortuumque est vivum, putruit corpus, & gloriosus resurrexit spiritus, animaque tandem exaltata est in essentiam quintam, animalibus, metallis ac vegetabilibus summam medicinam.

Poznámky:

1 „Extillarunt“ – z latinského „exstillo“ s významem odkapat, destilovat.

2 Viz také překlad in Canseliet, Alchymie, str. 101: „Utvrzeni takovouto zkušeností zavrhovali všechny soli s výjimkou jediné, která je první bytností soli a rozpouští kterýkoliv kov a zároveň koaguluje Merkuria, ale pouze prudkou cestou.“

3 Srovnej s Příbytky filosofů II, str. 165: „...rozpouštědlo se nesměšuje se základním kovem, jenž je mu nabídnut.“

4 Faeces – sedliny (mn. č.). Jednotné č. – faex. Toto slovo znamená jak sedlinu, tak i kal nebo konkrétněji usazené vinné kvasnice, vinný kal. Srovnej s řeckým τρύξ – kvasniční kal, struska, usazenina (viz Canseliet in Příbytky Filosofů I, str. 26). Srovnej také s podobným latinským slovem fax s významem pochodeň, oheň, plamen, světlo, případně s řeckým φως znamenajícím světlo, záře, lesk, nebo člověk, smrtelník, muž, hrdina.

5 Slovo „vnitřního“ (interiore) se nachází pouze ve verzi latinského textu Introitu v Histoire de la philosophie hermetique.

6 Srovnej s Příbytky filosofů I, str. 171; Viz také Sendivogius, Traktát o síře, Trigon, sv. 6, str. 189: „... v hlubinách země pouze z Merkuria vzniká zlato a stříbro, jakož i ostatní kov, a to v závislosti na místě vzniku či děloze. Je tomu tak proto, že Merkurius v sobě obsahuje svou vlastní síru, která jej koaguluje ve zlato, jestliže tomu není zabráněno nějakou náhodnou nebo nevhodnou teplotou či místem.“

7 Viz Tajemství katedrál, str. 98: „Je třeba z těla, v němž se nachází, které se, podle nás, vyjadřuje sedmi písmeny, a které znamená první semeno všech bytostí, vytáhnout tuto prvopočáteční nebeskou vodu, nespecifikovanou, ani nedeterminovanou v domě Berana (Aries) ke zrození svého syna. Právě této vodě dali Filosofové tolik různých jmen; je universálním rozpouštědlem, životem a zdravím každé věci.“ dále Tajemství katedrál, str. 109: „Zde je onen magnet uzavřený v břiše Berana (Aries), jejž musíme, právě tak zručně jako obratně, vyjmout v okamžiku jeho zrození.“ a dále in Příbytky filosofů I, str. 160-161: „Tento čistý oheň, téže bytnosti jako specifická síra zlata, ale méně digerovaný, je naproti tomu hojnější než síra vzácných kovů: proto se snadno spojuje s merkurem minerálů a nedokonalých kovů. Philaletha nás ujišťuje, že je skryt v břiše Aries nebo Bélier, to je Berana, souhvězdí, jímž Slunce prochází v měsíci dubnu. Abychom to označili ještě lépe - dodejme, že tento Bélier, „který v sobě skrývá magickou ocel (l'acier)“, se honosí hermetickou pečetí, šesticípou hvězdou, kterou nese na svém štítě.“

8 Viz Smaragdová deska: „Vítr to nosil ve svém břiše. Země je tomu živitelkou a receptakulem.“ Viz Příbytky filosofů II, str. 179, pozn. 1

9 Srovnej s Příbytky filosofů I, str. 168

10 Viz Příbytky filosofů II, str. 81: „Dovoluje dále realizovat druhý axiom Díla: spojit život se životem sjednocením merkura přirozeně prvorozeného s onou aktivní sírou, aby byl získán merkur filosofů, substance čistá, jemná, citlivá a živoucí.“

11 Srovnej s Příbytky filosofů II, str. 48-50 (brusný kotouč).

12 Živá Luna = živé stříbro, tj. merkur.

‹ Zpět Vpřed ›