‹ Zpět Vpřed ›

Kapitola 7.
O první operaci preparace merkura mudrců prostřednictvím létajících orlů

CAPUT VII.
De Operatione prima Mercurii Sophici Praeparationis, per Aquilas Volantes.

1.
Věz, bratře, že přesná příprava orlů filosofů se považuje za první stupeň dokonalosti, k jejímuž poznání je třeba patřičného nadání. Nevěř, že tato věda přijde ke komukoliv z nás náhodou nebo nahodilou představivostí, jak neznalý člověk hloupě věří. Vždyť jsme se hodně a dlouho potili, probděli jsme mnoho bezesných nocí, zakusili jsme spousty práce a námahy/potu, abychom dosáhli pravdy1. Proto tedy pilný začátečníku s jistotou věz, že bez potu a práce ničeho v této první práci nedosáhneš, a to přesto, že v druhé [práci] působí sama příroda bez jakéhokoliv přispění rukou pouze přičiněním samotného vnějšího mírného ohně.
I.
Scias, Frater, quod exacta Aquilarum Philosophorum praeparatio primus perfectionis gradus censetur, in quo cognoscendo ingenium requiritur habile. Noli namque credere, quod alicui nostrum casu, vel imaginatione fortuita provenerit haec scientia, prout stupide ignarum vulgus credit, verum multum diuque sudavimus, multas noctes insomnes duximus, multum laboris ac sudoris sumus perpessi, ut veritatem consequeremur. Ea propter, Tyro studiose, certo scias, quod absque sudore, & labore nil efficias, puta in opere primo, licet in secundo natura sola opus exequatur, absque ulla manuum impositione, solo igne moderato externe adhibito.
2.
Rozuměj proto, bratře, tomu, co říkají mudrci, když píší, že jejich orli mají být přivedeni ke lvu, aby ho pohltili. Čím menší počet [orlů], tím těžší boj a pomalejší vítězství. Práce se nejlépe dokončí v počtu sedmi nebo devíti. Merkur mudrců je totiž ptáčkem Hermovým, který se někdy nazývá husou a jindy bažantem, jednou tak, jindy zas onak.2
II.
Intellige ergo, Frater, Sophorum dicta, cum scribunt, Aquilas suas
ad Leonem vorandum esse ducendas, quarum quo parcior numerus, eo gravior lucta, tardior item victoria; praestantissime autem opus perfici septenario numero aut noveno. Est, puta, Mercurius Sophicus avis Hermetis, qui nunc Anser vocatur, nunc Fasianus, nunc hic, nunc ille.
3.
Vskutku, kde mágové mluví o svých orlech, mluví v množném čísle, přičemž jejich počet stanovují od tří do deseti. Nemají však být chápáni tak, jakoby chtěli právě tolik váh vod na jednu [váhu] země, nýbrž jejich slova je třeba vykládat ve významu vnitřní váhy, neboli silného ohně3. Vskutku, máš vzít vodu tolikrát zostřenou, kolik je počtu orlů. Nechť se toto zostření děje skrze sublimaci. Ať je tedy každá sublimace merkura filosofů jedním orlem. Přičemž sedmá sublimace tvého merkura povznese tak, že se stane nejvhodnější lázní pro tvého krále.
III.
Ubi vero loquuntur Magi de Aquilis suis, plurali numero loquuntur, numerumque assignant a tribus usque ad decem. Non tamen sic volunt intelligi, ac si totidem Aquae pondera ad unum terrae vellent, verum de intrinseco pondere vel igne forti dicta sua interpretari opportunum est, nimirum capiendam esse aquam toties acuatam, quot illi numerant Aquilas; quae Acuatio fit per sublimationem. Esto ergo singula sublimatio Mercurii Philosophorum Aquila una, septimaque sublimatio Mercurium tuum sic exaltabit, ut Balneum Regis tui fiat convenientissimum.
4.
Pročež abys měl tento uzel4 dobře rozvázal, nastraž pozorně své uši: Vezmi čtyři díly našeho ohnivého draka, jenž ve svém břiše skrývá magickou ocel, devět dílů našeho magnetu, smíchej spolu pomocí žhavého Vulkánu do podoby minerální vody a odstraň pěnu plovoucí na povrchu5. Odvrhni skořápku a vezmi jádro. Třikrát očisti ohněm a solí, což bude snadněji vykonáno, jestliže Saturn spatří svou podobu v Martově zrcadle.
IV.
Quare ut probe nodum hunc explicatum habeas, arrige aures attentissime: sumantur draconis nostri ignei, qui in ventre suo Chalybem occultat Magicum, partes quatuor, Magnetis nostri partes novem, misce simul per Vulcanum torridum, in forma mineralis aquae, cui supernatabit
spuma rejicienda. Testam repudia, Nucleumque selige, purga tertia vice, per ignem ac salem, quod facile fiet, si Saturnus in Speculo Martis
suam formam aspexerit.
5.
Takto vznikne náš chameleon neboli chaos, v němž spočívají ukryta všechna tajemství v ctnosti, nikoliv však v činnosti6. Toto je dítě Hermafrodit7, které je od svého prvopočátku8 nakaženo kousnutím vzteklého korascénského psa9, pročež je nepříčetný a šílí ustavičnou vzteklinou neboli strachem z vody. Vskutku, třebaže je pro něj voda přirozeně nejbližší věcí, přesto se jí děsí a prchá před ní. Ó osude.
V.
Fiet inde Chamaeleon sive Chaos nostrum, in quo latent omnia arcana
virtute, non actu. Hic est infans Hermaphroditus, qui a primis suis incunabulis per Canem Corascenum rabidum morsu infectus est, unde perpetua Hydrophobia, vel pavore aquae stultescit insanitque, imo licet aqua sit sibi quavis re naturali propinquior, tamen illam horret ac fugit. O fata!
6.
Avšak v lese jsou dvě Dianiny holubice, které mírní jeho zběsilou vzteklost10 (pokud je aplikováno umění venušské nymfy)11. Aby pak netrpěl recidivou vztekliny, ponoř ho do vod, v nichž zmizí12; v kterýchžto [vodách] se nesnášenlivý černý vzteklý pes téměř udušený vynoří na povrchu vod. Zažeň ho deštěm a bičováním pryč. Takto se temnoty rozplynou13.
VI.
Sunt tamen in Sylva Dianae Binae Columbae, quae rabiem suam insanam mulcent (si arte Veneris Nymphae sunt applicatae) tunc ne Hydrophobiae recidivam patiatur, Aquis submergas, in iisque pereat, quarum impatiens Nigricans Canis Rabidus ad aquarum superficiem fere suffocatus ascendet, tu imbre ac verberibus illum fuga, ac procul arce: sic tenebrae disparebunt.
7.
Zářící Lunou v jejím úplňku obstarej peří a orel odletí. Zanechá po sobě mrtvé Dianiny holubice, které pokud u prvního přijetí nebudou mrtvé, nemohou být užitečné. Opakuj to sedmkrát, pak konečně dosáhneš odpočinku. Ledaže by ti stačilo pouhé vaření, které je nejklidnějším odpočinkem: Dětskou hrou a ženskou prací.
VII.
Fulgente luna in suo plenilunio, pennas suppedita, & avolabit Aquila relictis post se mortuis Dianae Columbis, quae nisi prima acceptione fuerint mortuae, prodesse nequeunt; itera hoc septies, tum tandem requiem adeptus es, nisi quod decoctio tibi nuda incumbat, quae est quies placidissima, ludus puerorum, opusque mulierum.

Poznámky:

1  Viz Příbytky filosofů II, str. 97, 143.

2  Celé první dva odstavce – viz Tajemství katedrál, str. 106-107.

3  „neboli silného ohně“ – tato část se vyskytuje pouze v latinské verzi textu v knize Le Veritable Philalethe.

4  Viz Příbytky filosofů I, str. 192 „uzel zlata“. Viz také Canseliet, L’Alchimie et son Livre Muet, komentář k prvnímu listu, str. 75.

5  Pěna, lat. spuma, ř. αφρός. Odtud Afrodita zrozená z mořské pěny. Viz Příbytky filosofů I, str. 25, Příbytky filosofů II, str. 45, kde je pěna dána do souvislosti s řeckým slovem λαμπη.

6  Srovnej s Gargantua a Pantagruel, kniha pátá, kap. 47: „...v čase byly a v čase budou všechny skryté věci objeveny; a proto staří nazvali Saturna – Čas otcem Pravdy a Pravdu dcerou Času.“ Viz také Příbytky filosofů II, str. 150, kde jsou také dávány do souvislosti hodiny s lucernou (srovnej pozn. 4).

7  Hermafrodit – sloučení Herma a Afrodité. Viz Příbytky filosofů I, str. 154. Viz také pozn. 4.

8  A primis suis incunabulis“ – dalo by se přeložit jako „od své kolébky“. Srovnej s Příbytky filosofů II, str. 115.

9  Vzteklý korascénský pes – Viz dále kap. 20, 2. Viz také Canseliet, Alchymie, str. 165. Podle Fulcanelliho představuje pes korascénský síru. Viz dále Tajemství katedrál, str. 124; Příbytky filosofů I, str. 200; Příbytky filosofů II, str. 115.

10  Viz kap. 2, 3; Příbytky filosofů II, str. 87-89.

11  Věta v závorce se nachází pouze v latinském textu Histoire de la philosophie hermetique.

12  Pereat – může znamenat i zahyne.

13  Srovnej „Post tenebras lux“ – viz Tajemství Katedrál, str. 127; viz také Příbytky Filosofů I, str. 255; Příbytky Filosofů II, str. 42; 44-45; 66-68. Viz také popis u Flamela, Vysvětlení hieroglyfických obrazů, kap. 3., Trigon, sv. 1., str. 55-56: „Toto jsou oba hadi, obtáčející Merkurovu heroldskou hůl, k níž jsou pevně připojeni; s jejich pomocí projevuje svou velikou moc a dokáže se proměňovat v jakoukoliv chce podobu. Ten (praví Haly), kdo by jednoho z nich usmrtil, zabil by zároveň i toho druhého, neboť jeden bez druhého nemohou umřít. Budou-li proto tito dva (jež Avicena nazývá psicí korascénskou a psem arménským) vsazeni spolu do nádoby hrobu, hrozivě se do sebe zakousnou a časem se napadnou prudkým jedem a zuřivou vzteklostí; posléze (pokud jim v tom nezabrání chlad) rozníceni jedem a smrtelnými ranami nepustí se dříve, dokud se ve všech částečkách svých těl nepotřísní krví a nakonec se neusmrtí a neudusí ve svém vlastním jedu, který se po jejich smrti promění v živou zůstávající vodu. Předtím však v procesu korupce a hnití ztratí svoji první přirozenou podobu, aby mohli přijmout novou, lepší a daleko vzácnější“. Viz také Lambsprinck, O filosofickém kamenu, 5. vyobrazení; Atalanta Fugiens, emblém 47.

 

‹ Zpět Vpřed ›