‹ Zpět Vpřed ›

Kapitola 1.
O nezbytnosti merkura mudrců pro dílo Elixíru

CAPUT I.
De Mercurii Sophici Necessitate ad Opus Elixir.

1.
Kdokoliv si žádá získat toto zlaté rouno, nechť sezná, že náš zlatodějný prášek, který nazýváme naším Kamenem, je pouze zlato digerované do nejvyššího stupně čistoty a subtilní fixity, do jaké jen může být přivedeno Přírodou a opatrným umělcem, kteréžto zlato takto esencifikované se nazývá naším zlatem (a už nikoliv obecným) a je údobím dokonalosti Přírody a Umění. Mohl bych ohledně toho citovat všechny filosofy, ale nepotřebuji žádné svědky, neboť sám jsem Adeptem a dokáži psát jasněji než kdokoliv jiný přede mnou. Nechť mi tedy věří, kdo chce, nechť to vyvrátí, kdo může, jak se komu zlíbí; odměnou, kterou za to jistě obdrží, mu bude hluboká nevědomost. Přiznávám, že subtilní [lidé] snívají o chimérách, avšak ten, kdo je upřímný/horlivý, nalezne pravdu v jednoduché cestě Přírody.
I.
Qisquis aureo hoc vellere potiri cupit, sciat Aurificum noftrum pulverem, quem lapidem nostrum nominamus, esse Aurum, solummodo digestum in supremum gradum puritatis & subtilis fixitatis, ad quem per naturam, sagacemque artificem potest deduci; quod aurum sic essencificatum, aurum nostrum, (non amplius vulgi) nominatum, est naturae artisque perfectionis periodus. Possem omnes citare hac de re Philosophos; at testibus non egeo, quia ipsemet Adeptus, & lucidiùs scribo, quam antehac ullus. Credat qui volet, improbet qui poterit, carpat cui libet; hanc certe mercedem reportabit, altam ignorantiam. Subtilia, fateor, ingenia chimaeras somniant: at in via naturae simplici veritatem sedulus reperiet.
2.
Nechť je tedy zlato považováno za jeden jediný pravý zlatodějný princip. Naše zlato, které vyžadujeme k našemu Dílu, je však dvojí. Zralé a fixní, což je žlutý Laton, jehož srdce či centrum je čistý oheň. Proto tělo odolává ohni, v němž přijímá očištění; avšak žádné jeho tyranii neustupuje, ani jí netrpí. Toto [zlato] v našem Díle zastává místo muže, a proto je spojováno s naším bílým syrovějším zlatem (což je naše druhé, syrovější, zlato), jakožto ženským spermatem, do nějž [to mužské zlato] vysílá své sperma, aby se nakonec spojila nerozpustitelným poutem; to je náš Hermafrotdit, vládnoucí obojím pohlavím. Tělesné zlato je tudíž mrtvé předtím, nežli je spojeno se svou nevěstou, s níž se síra sráží, pročež to, co je ve zlatě zjevné, je obráceno1. Takto je ukryta výšina a projevena hlubina. Takto se fixní v daný čas stává volatilním, aby později dědictvím obdrželo vznešenější stav, v němž získá mocnou fixitu.
II.
Aurum igitur aurificandi verum, unum, solum principium esto. Est autem aurum nostrum duplex, quod ad opus nostrum expetimus, maturum puta, fixum, Latonem flavum, cujus cor sive centrum est ignis purus. Quare corpus in igne defendit, in quo depurationem recipit, ut nihil ejus tyrannidi cedat, aut ab eo patiatur. Hoc in opere nostro vices maris gerit, quare auro nostro albo crudiori, (quod est nostrum alterum, crudiusque aurum) sicut spermati foemineo, conjungitur, in quo sperma suum emittit, tandemque vinculo indissolubili utrumque coit, sic fit noster Hermaphroditus, utroque sexu pollens. Mortuum est itaque aurum corporale, priusquam cum sua sponsa conjungatur, cum qua sulphur coagulans, quod in auro est extraversum, invertitur. Sic absconditur altitudo, & manifestatur profunditas. Sic fixum ad tempus fit volatile, ut nobiliorem postea statum haereditario possideat, in quo fixitatem praepollentem obtinet.
3.
Je tedy zřejmé, že veškeré tajemství spočívá v merkurovi, o němž filosofové řekli: V merkurovi je vše, co mudrc hledá. Ohledně toho Geber [řekl]: "Pochválen buď Nejvyšší, jenž stvořil našeho merkura a poskytl mu přirozenost převyšující vše."2 Je totiž jisté, že kdyby nebyl, alchymisté by se mohli jakkoliv chvástat, ale jejich alchymistické Dílo by bylo marné. Rovněž je zřejmé, že to není obecný merkur, nýbrž [merkur] mudrců, neboť každý obecný merkur je samcem, jenž je tělesný, určitý a mrtvý. Kdežto náš [merkur] je duchovní, ženský, živý a oživující.
III.
Patet itaque, quod totum secretum in Mercurio consistat, de quo Philofophus: in Mercurio est, inquit, quicquid quaerunt Sapientes. De hoc Geber: Laudetur, inquit, Altissimus, qui Mercurium nostrum creavit, eique dedit naturam cuncta superantem, Certè enim, nisi hic esset, glorientur Alchymistae, utut volunt, at vanum esset opus Alchymicum. Liquet proinde, quod non vulgaris sit hic Mercurius, at Sophicus, quia omnis Merciurius vulgi est mas, id est, corporalis, specificutus & mortuus; at noster est spiritualis, foemineus, vivus & vivificus.
4.
Buď tedy na pozoru, když budu mluvit o merkurovi, neboť, jak praví filosof, "náš merkur je solí mudrců."3 Kdokoliv pracuje bez něj, podobá se lučištníkovi, jenž by chtěl střílet bez tětivy. Přesto ho není možné nalézt nikde na zemi, neboť tento syn je vytvářen námi. Nikoliv však tvořením, nýbrž extrahováním z těch věcí, v nichž se nachází, za podivuhodné spolupráce přírody a důvtipného umění.
IV.
Attende ergo, quae sim de Mercurio dicturus, quia, ut ait Philosophus, Mercurius noster est sal Sophorum, sine quo, quicumque operatur, est sicut Sagittarius, qui sine chorda sagittat, & tamen nuspiam est super terram reperibilis. Filius autem est à nobis formatus, non creando, at ex iis rebus, in quibus est, extrahendo, cooperante natura, modo miro, per artem sagacem,

Poznámky:

Německý překlad/Lange: "…jejímž prostřednictvím je koagulující síra, jež je ve zlatě, obrácena navenek."

Viz Geberova alchymie, str. 90 (Summa, §63); Tajemství katedrál, str. 151. Jiný možný překlad: „Pochválen buď Nejvyšší, jenž stvořil našeho merkura a poskytl mu přirozenost, která vše překonává.“ Viz Trigon, sv. 6, str. 295.

Viz Novum Lumen Chymicum, Epilogus „..sal nostrum quod mercurius est“. Viz také Příbytky filosofů II, str. 180

 

‹ Zpět Vpřed ›