První oddíl, brána první

Výklad o zkažení prostřednictvím lidských hříchů v souvislosti s micvot

Poučím tě a osvětlím ti, jak velikým zlem pro člověka je, když vykoná nějaké z 365 záporných Božích micvot, nebo když upustí od dodržení nějakého z 248 kladných micvot, které nám byly přikázány, abychom je činili.

Učencům je známo, že lidské tělo není člověkem o sobě z pozice těla, neboť toto se nazývá masem člověka, jak je psáno: „Kůží a masem jsi mě oděl, kostmi a šlachami jsi mě propletl“ (Jb 10,11). Dále je psáno: „Na maso člověka nebude vylit…“ (2M 30,32). Zjišťujeme tedy, že člověk je to, co je niterné, kdežto tělo má funkci oděvu, do něhož se odívá rozumná duše, která je právě tím člověkem v jeho trvání na tomto světě. Po smrti je z tohoto oděvu vysvlečen a oděje se čistým a jasným duchovním oděvem, jak je psáno: „Svlečte z něj ty špinavé šaty,… a oblékl jsem tě slavnostními rouchy“ (Za 3,4). To se nazývá chaluka de-rabanan (rabínský oděv).

A stejně tak, jako oděv pro lidské tělo šije řemeslník podle vzoru tělesných údů, tak i Požehnaný učinil tělo, které je oděvem duše, podle vzoru obrazu duše s 248 údy, jimž náleží 365 žil1, které tyto údy sjednocují a skrze něž, podobně jako kanálky, proudí z údu do údu krev a život. Po utvoření těla do něj vdechl živou duši2 sestávající z 248 duchovních údů a 365 žil, které se odívají do 248 tělesných údů a 365 žil. Tehdy duševní údy působí prostřednictvím nástrojů, což jsou tělesné údy, podobně jako je sekera [nástrojem] v ruce tesaře. Důkazem toho je, že tělesné údy vykonávají svou činnost pouze tehdy, je-li v nich duše. [Pouze tehdy] oko vidí, ucho slyší apod. Když se duše oddělí, „ty, kdo hledí z oken, obestře temnota“ (Kaz 12,3) a v 248 údech ustanou všechny smysly.

Tímto způsobem se 365 duchovních žil duše odívá do 365 žil v těle, které přivádějí tělesnou výživu, totiž krev, k 248 tělesným údům spolu s vnitřní duchovní výživou, která se v ní nachází pro výživu 248 údů duše. Po smrti žádná výživa neproudí a tělesné žíly se rozloží a shnijí stejně jako 248 údů, jakoby nikdy nebyly. Docházíme tedy k závěru, že člověk sám o sobě je pouze rozumovou duší odívající se do těla, které je na tomto světě označováno za její oděv.

Věz, že poté, co první Adam (Adam ha-rišon) zhřešil a pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého, staly se jeho tělo i duše rovněž smíšené z dobra i zla. To je podstatou hadí prohnilosti (zuhamat ha-nachaš), kterou [tento had] uvrhl na Evu a Adama. A kvůli tomuto zlu a této prohnilosti, kterou na ně uvrhl, začaly jejich duše a těla podléhat nemocem, ranám a smrti. Proto je psáno: „Neboť v den, kdy z něj budeš jíst, zemřeš smrtí (mot tamut)3“ (1M 2,17). Smrtí duše a smrtí těla.

Nyní vysvětlíme, co bylo podstatou tohoto dobra a zla, které se k nim přimísilo. Pozorně prostuduj, co je psáno dále ve třetím oddílu v druhé a třetí bráně, a pochopíš, o čem je řeč v této bráně. Když [Adam] zhřešil se stromem poznání dobrého a zlého, způsobil toto smíšení ve všech světech, takže neexistuje nic, co by se neskládalo z dobra i ze zla.

Je tedy zřejmé, že lidské tělo je utvořeno ze čtyř spodních živlů. Ty zahrnují dobré i zlé. Lidské tělo je utvořeno z toho dobrého, co je v těchto čtyřech živlech: v ohni, ve vzduchu, ve vodě a v zemi. Avšak z toho zlého, co je v nich [obsaženo], byly v těle utvořeny čtyři žluče: bílá, černá, červená a zelená. Pokud u některého [z živlů] převládne to zlé nad tím dobrým, přichází na člověka nemoci a rány. Pokud zesílí ještě více, lidské tělo zahubí.

Už jsme vysvětlili, že ve všech světech bylo smíšeno dobro se zlem. Z toho vyplývá, že tomu tak bylo i v lidské duši. Nebyla snad i ona vytesána ze čtyř duchovních živlů, z nichž bylo utvořeno vše nebeské, které odpovídají čtyřem písmenům jména Havaja4, budiž požehnán? O tom je řečeno: „Přijď duchu (ruach) ze čtyř stran (ruchot)...“ (Ez 37,9). Tak se nazývá duše člověka z její dobré stránky. Avšak „to naproti onomu učinil Bůh“ (Kaz 7,14) Tento [protějšek] se nazývá „ničemný člověk“ (adam belijaal), jenž zahrnuje čtyři příčiny škod a čtyři obrazy [nakažlivých] ran vzešlých ze čtyř zlých živlů. Odtud k člověku přichází zlá duše, která se nazývá jecer ha-ra (zlý pud). Převládne-li tato [zlá] duše nad dobrou duší, přijdou na ni škody, rány a nemoci duše. Pokud zesílí ještě více, [pak člověka] usmrtí.

Hle, čistá duše, která je plodem sestávajícím z 613 údů a žil, se odívá do 613 údů a žil nečisté duše, která se nazývá slupkou plodu (kelifat ha-pri) a obě dvě se současně odívají do 613 tělesných údů a žil. Zjišťujeme tedy, že údy čisté duše se nachází uvnitř údů zlé duše a údy zlé duše se nachází uvnitř tělesných údů. Obě tyto duše potřebují pro svou existenci duchovní výživu. Duchovní výživa je ke svaté duši přiváděna prostřednictvím dodržování Tóry, která sestává z 613 přikázání, což je obdobou 613 údů [a žil] duše. [Tato výživa] se nazývá chléb, jak je psáno: „Pojďte, jezte můj chléb“ (Př 9,5). Každý z 248 údů je vyživován určitým přikázáním, které odpovídá danému údu. Když člověk vynechá vykonání nějakého přikázání, pak se ani údu, jež odpovídá onomu přikázání, nedostane výživy, která je k němu přiváděna ze čtyř písmen [Božího jména] Havaja, jak je psáno: „A Ty oživuješ vše“ (Neh 9,6). Na nich závisí všechna přikázání, jak řekli naši rabíni, blahé paměti (v úvodu k Tikunim): „י"ה spolu s ‚Mým jménem‘ (שמי) dá 365 a ו"ה spolu s ‚Mou památkou‘ (זכרי) dá 248“.5

Takto se z nich6 odvíjí čtyři kořeny živlů svaté duše, jak bylo uvedeno výše. Zjišťujeme tedy, že takový úd7 zcela odumírá. Jakmile se od něj oddělí svatost, oděje se do něj nečistý duch [pocházející] ze čtyřech živlů jeho nečisté duše, v mystériu toho, co řekli naši rabíni, blahé paměti: Město Cor8 se naplnilo pouze zbořením Jerušalaim (Raši k 1M 25,23).9  Z toho vyplývá, že takový úd se z onoho místa vyživuje nečistým a poskvrněným chlebem.
To je i důvod, proč jsou zlovolníci už za svého života nazýváni mrtvými (Berachot 18b)10. Oddělí se od nich totiž svatá duše [pocházející] od živého Boha a spočine na nich smrt, která se nazývá prapůvodcem nečistoty. Obdobně je tomu s dodržováním 365 zapovězení tak, že se jim člověk vyhýbá, jak řekli naši rabíni blahé paměti: „Když člověk seděl a nespáchal žádné přestoupení, je mu dána odměna, jakoby vykonal přikázání“ (Kidušin 39b). Tato duchovní výživa má se současným dodržováním kladných přikázání moc přivést prostřednictvím kanálů, což je 365 žil duše, výživu pro 248 údů duše. Když ale člověk zhřeší nějakým přestoupením, pak se daný kanál odpovídající tomuto přestoupení uzavře prostřednictvím prohnilosti (zuhama) výživy slupky (kelifa), která k tomu místu lne. Když takový kanál vyschne, vyschne i daný úd, ačkoliv není úplně oddělen. To je případ i člověka, jemuž chybí nějaké kladné přikázání. Jistě na něj připadne nějaké porušení.

Proto se člověk musí celou svou silou snažit dodržovat všech 613 přikázání. Když vykonává nějaký kladný příkaz, měl by se zaměřit na to, že odnímá z daného duševního údu, který odpovídá onomu přikázání, prohnilost (zuhama) slupky (kelifa). Po oddělení této prohnilosti mu připadne úd svatého přikázání v mystériu verše: „A budou jejich nepravosti na jejich kostech“ (Ez 32,27). Neboť když jeden povstane, druhý padne. Podobně, když se mu naskytne příležitost nějakého přestoupení a vyvaruje se, aby ho neučinil, měl by se zaměřit na to, že tím odděluje prohnilost (zuhama) z dané duševní žíly, která odpovídá tomuto přestoupení. Tehdy bude schopen přivést duchovní hojnost (šefa), která je přiváděna skrze daný duchovní kanál. Prostřednictvím toho učiní svou duši trůnem (kise) a vozem (merkava) pro svatost Požehnaného. Toto je mystérium [výroku]: „Praotcové jsou vozem (merkava)“ (Berešit raba 47,6).11


Poznámky:

1 „Žíla“ – gid. Lze číst také jako „šlacha“. Podle talmudických představ se lidské tělo skládá z 365 žil či šlach a 248 údů. Obojí dohromady dává 613, což odpovídá 613 přikázáním Tóry.

2 „Živá duše“ – nefeš chaja. Viz 1M 2,7.

3 Toto dvojité zdůraznění „zemřeš smrtí“, rabi Chajim Vital vykládá jako smrt těla i duše.

4 Havaja (הוי"ה) – doslova bytí, existence. Toto slovo obsahuje stejná písmena jako Boží jméno יהו"ה, které je zakázáno vyslovovat. Proto se jako náhražka používá slova Havaja.

5 Tikunej Zohar 5a: Vykládá se zde verš 2M 3,15: „I řekl ještě Bůh Mošemu: Takto mluv k synům Jisraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Avrahamův, Bůh Jicchakův a Bůh Jaakovův mě k vám poslal. Toto je Mé jméno na věky a toto je Má památka po všechna pokolení.“ Výraz „Mé jméno“ – šmi (שמי) má číselnou hodnotu 350. Pokud se k němu přičtou první dvě písmena ze jména Hospodin (י"ה), které mají hodnotu 15, dostaneme číslo 365, které odpovídá počtu negativních přikázání, stejně jako počtu žil podle talmudických představ. Výraz „Má památka“ – zichri (זכרי) má číselnou hodnotu 237. Pokud se k němu přičtou poslední dvě písmena ze jména Hospodin (ו"ה), které mají hodnotu 11, dostaneme číslo 248, které odpovídá počtu kladných přikázání, stejně jako počtu údů.

6 Tj. ze čtyř písmen jména Havaja.

7 Tj. úd, který odpovídá přikázání, které bylo přestoupeno nebo nedodrženo.

8 Cor = Tyrus.

9 Viz také Pesachim 42b, kde se vykládá verš Ez 26,2. Dále viz Megila 6, Zohar 2,236-238, Ez 26,2.

10 Viz také Zohar 3,123a.

11 Viz také Zohar 1,173b.

Šaarej keduša
• Autorova předmluva
• První oddíl, brána první
• První oddíl, brána druhá
• První oddíl, brána třetí
• První oddíl, brána čtvrtá
• První oddíl, brána pátá
• První oddíl, brána šestá

• Druhý oddíl, brána první
• Druhý oddíl, brána druhá
• Druhý oddíl, brána třetí
• Druhý oddíl, brána čtvrtá
• Druhý oddíl, brána pátá
• Druhý oddíl, brána šestá
• Druhý oddíl, brána sedmá
• Druhý oddíl, brána osmá

• Třetí oddíl, brána první
• Třetí oddíl, brána druhá
• Třetí oddíl, brána třetí
• Třetí oddíl, brána čtvrtá
• Třetí oddíl, brána pátá
• Třetí oddíl, brána šestá
• Třetí oddíl, brána sedmá
• Třetí oddíl, brána osmá