Strážce víry1

Úvod

1. „Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad“ (Rut 1,1). „Ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových“ (Am 8,11). Tehdy se izraelský lid rozdělil na dvě skupiny. Jedna tvrdila, že Tóra má být chápána pouze v jejím doslovném významu a odmítala, že by se v ní nacházel vnitřní [smysl], nýbrž pouze to, co je z ní zjevné spolu s prameny předanými rabínům, budiž jejich památka požehnána, při jejím výkladu. Je povinností každého člověka v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, aby vykládal a probádal diskuse Abajeho a Rava2 a soudy, které se nacházejí v Talmudu a u poskim3, aby mohl střežit, činit a dodržovat všechna přikázání. Druhá [skupina] tvrdila, že kromě zjevného [významu] na prosté [úrovni] Tóry v ní existuje ještě vnitřní skrytá [rovina] uvnitř jejích přikázání a v detailech jejích vyprávění. Cílem vědění je poznat tato tajemství, o nichž král David, mír s ním, řekl: „Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy z tvé Tóry“ (Ž 119,18). Stalo se, když se lidé začali přít, že „země byla zpustošena divou zvěří“ (2M 8,20) a [zastánci] obou názorů se vzájemně napadali. To proto, že všichni usilovali vymezit se oproti těm druhým. Každý prohlašoval a tvrdil, že pravdu má on. „Hle, to je ta cesta, jděte po ní. Ať byste se dali napravo nebo nalevo“ (Iz 30,21). Žádná slova nespadla na zem4.
Když se tento spor mezi moudrými táhnul dlouhou dobu, povstal kníže Zecharjahu ben Jeverechjahu5 a řekl jim: Nechť už mezi vámi není žádná pře. Poslechněte mou radu „a vaše duše budou žít“ (Iz 55,3). Vyberte z každé skupiny jednoho muže, ať před nás předloží své námitky. Z této polemiky se ukáže, na které straně je pravda a poznání, a kdo podtíná výhonky6. Pokud se mnou souhlasíte, nechť povstane z učenců Šealtiel7, neboť je to muž výmluvný8, plný ducha moudrosti a poznání. Ze strany kabalistů [ať povstane] Jehojada9 moudrý jako Kalkal a Darda10. „Všechen lid, který byl v bráně“ (Rut 4,11) odpověděl a řekl: Dobře jsi mluvil, aby bylo učiněno.
2. Šealtiel odpověděl a řekl: Není možné vést takovou polemiku, neboť všechna tvrzení kabalistů jsou založena na jejich důvěře v mudrce, které nazývají kabalisty (mekubalim). Neexistuje žádný rozum, logika nebo správné mínění, kterými by bylo možné argumentovat. Nepřipustí argumenty ani jim nedopřejí sluchu. K čemu je tedy dobré s nimi polemizovat?
3. Jehojada: Je pravdou, že základem kabaly je důvěra v dávné mudrce, jejichž moudrost, zbožnost i řetěz jejich předávání jsme uznali za pravdivé. Ale proto nám ještě není zapovězeno hledat, zkoumat nebo polemizovat s jejich výroky nebo s jejich základními idejemi. Ba co víc, naší cestou je diskutovat11 nad slovy kabalistů podobně, jako diskutujeme o halaše12.
4. Šealtiel: Je-li tomu tak, jsem připraven na naši polemiku. Popravdě má duše velice touží argumentovat s kabalisty a zkoumat jejich základy, abych poznal, do čeho jsou jejich základy zapuštěné. Nyní tedy, pokud dovolíš, sdělím ti své pochybnosti a začnu vypočítávat své námitky a argumenty.
5. Jehojada: Dávám ti svolení za předpokladu, že pokud u nějakého výroku nenajdeš prostor pro nesouhlas nebo pro jeho popření, budeš s ním souhlasit a rozhodneš podle pravdy. Stejně tak pokud se u nějakého výroku shodneme, že je doslovným smyslem slov rabínů, blahé paměti, znalců Talmudu, nebudeš se je snažit vykládat jinými komentáři bez doslovného smyslu slov [rabínů], blahé paměti. Pokud toto dodržíš, jsem si jist, že budou tyto předané základy v tvých ústech „sladké jako med“ (Ez 3,3) a jejich potvrzení objevíš ve výrocích [Tanachu], Talmudu a midrašů.
6. Šealtiel: Neodchýlím se napravo ani nalevo od toho, co jsi řekl.

Poznámky:

1 Viz Iz 26,2: „Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost (šomer emunim).“

2 Abaje a Rava patří do třetí generace amoraim (přibližně třetí až čtvrté století o. l.). Jejich diskuse jsou známé jako „havajot deAbaje ve-Rava“ a jsou v hojném počtu zastoupené v babylonském Talmudu. Jejich diskuse jsou klasickým příkladem metod babylonského Talmudu.  (Steinsaltz 68-69)

3 Poskim – „Zákonodárci židovského zákona, kteří působili ve staletích následujících po dokončení Talmudu.“ (Newman a Sivan)

4 Parafráze 1S 3,19.

5 Zecharjahu ben Jeverechjahu, viz Iz 8,2.

6 Výraz, který označuje heretické myšlenky. Viz Chagiga 14b.

7 Šealtiel – snad odkaz na Zerubavela ben Šealtiela, viz např. Ezd 3,2.

8 נבון לחש – doslova znalý zaříkávání. Talmud Chagiga 13a říká: „Rabi Amimi řekl: Tajemství Tóry mohou být předána pouze tomu, kdo má těchto pět vlastností: ‚Velitel nad padesáti, vznešený, rádce, moudrý kouzelník a zkušený zaříkávač‘ (Iz 3,3).“ Chagiga 14a pak definuje výraz „נבון לחש“ následovně: „Ten, jenž je hoden, aby mu byla předána slova Tóry, která jsou předávána v tichosti.“ Slovo  לחש kromě zaříkávání znamená i šepot.

9 Jehojada – snad odkaz na Benajahu ben Jehojada, viz 2S 23,20.

10 Viz 1K 4,31.

11 Diskutovat (pilpel) – jedná se o metodu výkladu Talmudu (pilpul) respektive úseku talmudického textu formou diskuse a logické argumentace.

12 Halacha – židovský zákon, náboženské právo.