Tento list podle tradice poslal Rabi Moše ben Nachman (1194-1270) z města Akko krátce po svém připlutí do Svaté země (1267) svému synovi Nachmanovi do Španělska. 

Rambanův list

אִגֶּרֶת הרמב"ן

„Můj synu poslouchej zásady otce svého a neopouštěj naučení matky své“ (Př 1,8). Navykni si mluvit s každým člověkem vždy laskavě. Ochrání tě to od hněvu, což je velmi špatná vlastnost, která člověka přivádí k hříchu. Naši rabíni řekli (Nedarim 22a): „Kdokoliv vzplane hněvem, podléhá trestům Gehinom, jak je řečeno: ‚Odstraň hněv ze svého srdce a odejmi zlo z těla svého‘ (Kaz 11,10). ‚Zlo‘ zde odkazuje ke Gehinom, jak je řečeno: ‚Také hříšník je [určen] ke dni zlému‘ (Př 16,4).“ Jakmile jsi překonal hněv, vstoupí do tvého srdce pokora, což je nejlepší ze všech dobrých vlastností, jak je řečeno: „Pokoru následuje bázeň Boží“ (Př 22,4). Prostřednictvím pokory do tvého srdce vstoupí bázeň [Boží], neboť budeš mít neustále na srdci, „z čeho pocházíš a kam se ubíráš“ (Avot 3,1)1, a že jsi ve svém životě jako larva nebo červíček (o co více pak po smrti) a komu budeš skládat účty – Králi Slávy, jak je řečeno: „vždyť nebesa ani nebesa nebes Tě neobsahují“ (1Kr 8,27), „natož pak srdce synů lidských“ (Př 15,11). Také je řečeno: „Zdalipak nenaplňuji nebesa i zemi? Praví Hospodin“ (Jr 23,24). Když toto vše pečlivě uvážíš, připadne na tebe bázeň před tvým Stvořitelem a budeš se vystříhat hříchu. S těmito vlastnostmi budeš šťastný ze svého údělu. Osvojíš-li si vlastnost pokory tak, že se budeš před všemi lidmi ostýchat a budeš se obávat [Boha] a hříchu, spočine na tobě duch Boží přítomnosti, lesk jeho slávy a život světa, jenž přijde. Nyní tedy synu můj věz a viz, že ten, kdo se ve svém srdci povyšuje nad ostatní stvoření, bouří se proti království nebeskému, neboť sám sebe velebí v šatech království nebeského, jak je řečeno: „Hospodin kraluje, oděl se důstojností“ (Ž 93,1). Čím by se mělo lidské srdce vyvyšovat? Snad bohatstvím? [Vždyť] „Hospodin ochuzuje i zbohacuje“ (1S 2,7) Nebo snad slávou? Copak i ta nenáleží Bohu? Vždyť je řečeno: „Bohatství a sláva pochází od Tebe“ (1Pa 29,12). Jak by se [člověk] mohl velebit slávou Stvořitele? Pyšní-li se moudrostí [pak je to Bůh, kdo] „odnímá řeč výmluvným, starcům bere soudnost“ (Jb 12,20). Vidíme, že všichni si jsou před Boží tváří rovni. On ve svém hněvu ponižuje pyšné a svou vůlí pozdvihuje ponížené. Proto sám sebe pokoř a Bůh tě povýší. Proto ti vyložím, jak si osvojit vlastnost pokory, abys s ní kráčel neustále. Nechť jsou tvá slova laskavá a tvá hlava ať je skloněná. Ať tvé oči hledí dolů k zemi a tvé srdce k nebi. Když s někým mluvíš, nedívej se mu do tváře. Nechť jsou všichni lidé v tvých očích větší tebe. Je-li někdo moudrý nebo bohatý, vzdávej mu úctu. Je-li někdo chudý a ty jsi bohatší nebo moudřejší než on, považuj se za většího hříšníka, kdežto jeho [považuj] za spravedlivějšího než jsi ty. Pokud on hřeší, je to kvůli pochybení, kdežto ty [hřešíš] svévolně. U všech svých slov, činů a myšlenek, si po veškerý čas ve svém srdci představuj, jako bys stál před Svatým, budiž požehnán, zatímco Jeho přítomnost spočívá na tobě. Neboť Jeho sláva naplňuje svět. Mluv s úctou a bázní, jako služebník před svým pánem. Před ostatními lidmi buď ostýchavý. Jestliže na tebe někdo křičí, neodpovídej mu zvýšeným hlasem, ale laskavě, jako bys stál před svým pánem. Dbej na ustavičné studium Tóry, abys ji byl schopen dodržovat. Když vstaneš od knihy, uvažuj, jestli něco z toho, co ses učil, nemůžeš převést do praxe. Přemítej nad svými činy ráno i večer. Tak prožiješ všechny své dny v pokání. Když je čas modlitby, odstraň ze svého srdce všechny všední myšlenky a připrav své srdce před Bohem, budiž požehnán. Očisti své myšlenky a rozvaž všechna svá slova předtím, nežli je vyslovíš. Takto čiň při každé příležitosti a po všechny dny svého nicotného života a nezhřešíš. Takto budou tvá slova, tvé činy a tvé myšlenky přímé, tvá modlitba bude jasná, ryzí a čistá, soustředěná a přijatá před Bohem, budiž požehnán, jak je řečeno: „Jejich srdce připravuješ [k soustředění] a ucho své nakláníš [k jejich modlitbě].“ (Ž 10,17). Čti tento list jednou týdně a nepolevuj. Vykonávej [co je v něm napsané] a neustále podle něj kráčej za požehnaným Bohem, abys uspěl na všech svých cestách a zasloužil si svět, který přijde, jenž je skrytý pro spravedlivé. Každého dne, kdy ho budeš číst, nebesa ti zodpoví to, co leží na tvém srdci. Až na věky, amen, sela.

שְׁמַע בְּנִי מוּסַר אָבִיךָ. וְאַל תִּטֹּשׁ תּוֹרַת אִמֶּךָ: תִּתְנַהֵג תָּמִיד לְדַבֵּר כֹּל דְּבָרֶיךָ בְּנַחַת, לְכָל אָדַם וּבְכָל עֵת, וּבָזֶה תִּנָּצֵל מִן הַכַּעַס שֶׁהִיא מִדָּה רָעָה לְהַחְטִיא בְּנֵי אָדָם. וְכֵן אָמְרוּ רַבּוֹתֵינוּ זִכְרוֹנָם לִבְרָכָה: כָּל הַכּוֹעֵס כָּל מִינֵי  גֵּיהִנֹּם שׁוֹלְטִין בּוֹ, שֶׁנֶּאֱמַר: וְהָסֵר כַּעַס מִלִּבֶּךָ, וְהַעֲבֵר רָעָה מִבְּשָׂרֶךָ. וְאֵין רָעָה אֶלָּא גֵּיהִנֹּם, שֶׁנֶּאֱמַר: וְגַם רָשָׁע לְיוֹם רָעָה. וְכַאֲשֶׁר תִּנָּצֵל מִן הַכַּעַס תַּעֲלֶה עַל לִבְּךָ מִדַּת הָעֲנָוָה שֶׁהִיא מִדָּה טוֹבָה מִכָּל הַמִּדּוֹת טוֹבוֹת, שֶׁנֶּאֱמַר: עֵקֶב עֲנָוָה יִרְאַת הַשֵּׁם. וּבַעֲבוּר הָעֲנָוָה תַּעֲלֶה עַל לִבְּךָ מִדַּת הַיִּרְאָה, כִּי תִּתֵּן אֶל לִבְּךָ תָּמִיד: מֵאַיִן בָּאתָ, וּלְאָן אַתָּה הוֹלֵךְ, וְשֶׁאַתָּה רִמָּה וְתוֹלֵעָה בְּחַיֶּיךָ וְאַף כִּי בְּמוֹתְךָ, וְלִפְנֵי מִי אַתָּה עָתִיד לִתֵּן דִּין וְחֶשְׁבּוֹן, לִפְנֵי מֶלֶךְ הַכָּבוֹד, שֶׁנֶּאֱמַר: "הִנֵּה הַשָּׁמַיִם וּשְׁמֵי הַשָּׁמַיִם לֹא יְכַלְכְּלוּךָ, אַף כִּי לִבּוֹת בְּנֵי אָדָם". וְנֶאֱמַר: "הֲלֹא אֵת הַשָּׁמַיִם וְאֵת הָאָרֶץ אֲנִי מָלֵא נְאוּם הַשֵּׁם".

וְכַאֲשֶׁר תַּחְשֹׁב אֵת כָּל אֵלֶּה, תִּירָא מִבּוֹרְאֲךָ וְתִשָּׁמֵר מִן הַחֵטְא, וּבַמִּדּוֹת הָאֵלֶּה תִּהְיֶה שָׂמֵחַ בְּחֶלְקְךָ. וְכַאֲשֶׁר תִּתְנַהֵג בְּמִדַּת הָעֲנָוָה לְהִתְבּוֹשֵׁשׁ מִכֹּל אָדָם וּלְהִתְפַּחֵד מִמֶּנּוּ (מִן הַשֵּׁם יִתְבָּרַךְ) וּמִן הַחֵטְא, אָז תִּשְׁרֶה עָלֶיךָ רוּחַ הַשְּׁכִינָה וְזִיו כְּבוֹדָהּ, וְחַיֵּי עוֹלָם הַבָּא.

וְעַתָּה בְּנִי, דַּע וּרְאֵה, כִּי הַמִּתְגָּאֶה בְּלִבּוֹ עַל הַבְּרִיּוֹת, מוֹרֵד הוּא בְּמַלְכוּת שָׁמַיִם, כִּי מִתְפָּאֵר הוּא בִּלְבוּשׁ מַלְכוּת שָׁמַיִם, שֶׁנֶּאֱמַר: "הַשֵּׁם מָלַךְ גֵּאוּת לָבֵש" .

וּבַמֶּה יִתְגָּאֶה לֵב הָאָדָם? אִם בְּעֹשֶׁר, הַשֵּׁם מוֹרִישׁ וּמַעֲשִׁיר. וְאִם בְּכָבוֹד, הֲלֹא לֶאֱלֹקִים הוּא, שֶׁנֶּאֱמַר: "וְהָעֹשֶׁר וְהַכָּבוֹד מִלְּפָנֶיךָ", וְאֵיךְ מִתְפָּאֵר בִּכְבוֹד קוֹנוֹ? וְאִם מִתְפָּאֵר בְּחָכְמָה, מֵסִיר שָׂפָה לְנֶאֱמָנִים. וְטַעַם זְקֵנִים יִקַּח: נִמְצָא, הַכֹּל שָׁוֶה לִפְנֵי הַמָּקוֹם, כִּי בְּאַפּוֹ מַשְׁפִּיל גֵּאִים וּבִרְצוֹנוֹ מַגְבִּיהַּ שְׁפָלִים, לָכֵן תַּשְׁפִּיל עַצְמְךָ וִינַשְּׂאֲךָ הַמָּקוֹם.

עַל כֵּן אֲפָרֵשׁ לְךָ אֵיךְ תִּתְנַהֵג בְּמִדַּת הָעֲנָוָה לָלֶכֶת בָּהּ תָּמִיד: כָּל דְּבָרֶיךָ יִהְיוּ בְּנַחַת, וְרֹאשְׁךָ כָּפוּף, וְעֵינֶיךָ יַבִּיטוּ לְמַטָּה לָאָרֶץ וְלִבְּךָ לְמַעְלָה, וְאַל תַּבֵּט בִּפְנֵי אָדָם בְּדַבֶּרְךָ עִמּוֹ, וְכָל אָדָם יִהְיֶה גָּדוֹל מִמְּךָ בְּעֵינֶיךָ, וְאִם חָכָם אוֹ עָשִׁיר הוּא - עָלֶיךָ לְכַבְּדוֹ, וְאִם רָשׁ הוּא וְאַתָּה עָשִׁיר אוֹ חָכָם מִמֶּנּוּ - חֲשֹׁב בְּלִבְּךָ כִּי אַתָּה חַיָּב מִמֶּנּוּ וְהוּא זַכַּאי מִמְּךָ, שֶׁאִם הוּא חוֹטֵא, הוּא שׁוֹגֵג וְאַתָּה מֵזִיד.

בְּכָל דְּבָרֶיךָ וּמַעֲשֶׂיךָ וּמַחְשְׁבוֹתֶיךָ וּבְכָל עֵת, חֲשֹׁב בְּלִבְּךָ כְּאִלּוּ אַתָּה עוֹמֵד לִפְנֵי הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא וּשְׁכִינָתוֹ עָלֶיךָ, כִּי כְּבוֹדוֹ מָלֵא עוֹלָם. וּדְבָרֶיךָ יִהְיוּ בְּאֵימָה וּבְיִרְאָה כְּעֶבֶד לִפְנֵי רַבּוֹ, וְתִתְבַּיֵּשׁ מִכָּל אָדָם, וְאִם יִקְרָאֲךָ אִישׁ אַל תַּעֲנֵהוּ בְּקוֹל רָם רַק בְּנַחַת, כְּעוֹמֵד לִפְנֵי רַבּוֹ. וֶהֱוֵי זָהִיר לִקְרוֹת בַּתּוֹרָה תָּמִיד אֲשֶׁר תּוּכַל לְקַיְּמָהּ, וְכַאֲשֶׁר תָּקוּם מִן הַסֵּפֶר, תְּחַפֵּשׂ בַּאֲשֶׁר לָמַדְתָּ אִם יֵשׁ בּוֹ דָּבָר אֲשֶׁר תּוּכַל לְקַיְּמוֹ, וּתְפַשְׁפֵּשׁ בְּמַעֲשֶׂיךָ בַּבֹּקֶר וּבָעֶרֶב, וּבָזֶה יִהְיוּ כֹּל יָמֶיךָ בִּתְשׁוּבָה. וְהָסֵר כָּל דִּבְרֵי הָעוֹלָם מִלִּבְּךָ בְּעֵת הַתְּפִלָּה, וְהָכֵן לִבְּךָ לִפְנֵי הַמָּקוֹם בָּרוּךְ הוּא, וְטַהֵר רַעְיוֹנֶיךָ, וַחֲשֹׁב הַדִּבּוּר קֹדֶם שֶׁתּוֹצִיאֵנוּ מִפִּיךָ, וְכֵן תַּעֲשֶׂה כָּל יְמֵי חַיֵּי הֶבְלֶךָ בְּכָל דָּבָר וְדָבָר וְלֹא תֶחֱטָא. וּבָזֶה יִהְיוּ דְּבָרֶיךָ וּמַעֲשֶׂיךָ וּמַחְשְׁבוֹתֶיךָ יְשָׁרִים, וּתְפִלָּתְךָ תִּהְיֶה זַכָּה וּבָרָה וּנְקִיָּה וּמְכֻוֶּנֶת וּמְקֻבֶּלֶת לִפְנֵי הַמָּקוֹם בָּרוּךְ הוּא, שֶׁנֶּאֱמַר: "תָּכִין לִבָּם תַּקְשִׁיב אָזְנֶךָ"

תִּקְרָא הָאִגֶּרֶת הַזֹּאת פַּעַם אַחַת בְּשָׁבוּעַ וְלֹא תִּפְחוֹת, לְקַיְּמָהּ וְלָלֶכֶת בָּהּ תָּמִיד אַחַר הַשֵּׁם יִתְבָּרֵךְ, לְמַעַן תַּצְלִיחַ בְּכָל דְּרָכֶיךָ וְתִזְכֶּה לָעוֹלָם הַבָּא הַצָּפוּן לַצַּדִּיקִים. וּבְכָל יוֹם שֶׁתִּקְרָאֶנָּה יַעֲנוּךָ מִן הַשָּׁמִים כַּאֲשֶׁר יַעֲלֶה עַל לִבְּךָ לִשְׁאוֹל עַד עוֹלָם, אָמֵן סֶלָה:

 

Poznámky:

Ramban v následujícím parafrázuje Pirkej Avot 3,1. Pro lepší představu zde uvádím celý tento odstavec z Pirkej Avot v překladu Bedřicha Noska: „Akavja ben Mahalal’el řekl: Měj na zřeteli tři věci a tak neupadneš do hříchu: věz, z čeho pocházíš, kam se ubíráš a komu budeš skládat účty. Z čeho pocházíš – z páchnoucí kapky. Kam se ubíráš – na místo, kde je prach, hniloba a červi. A komu budeš skládat účty – králi, jenž jest král králů, Svatému, budiž veleben“. Nosek, Bedřich. Pirkej avot. Překl. Bedřich Nosek. Praha: Sefer, 1994, str. 21.